Christopher Moore – Nejhloupější anděl

22.12.2006 – DANA PACKOVÁ (LN)

Christopher Moore (1957) u nás zatím není příliš známý. Jeho humoristická novela Nejhloupější anděl však naznačuje, proč se v Americe stal kultovním autorem.

Nakonec všechno dobře dopadne. To ano. Jinak ale novela Nejhloupější anděl není čtení pro milovníky jímavých vánočních příběhů, kde jiskří sníh, cinkají zvonečky a purpura na plotně voní. V kalifornském městečku Borová zátoka totiž sníh vůbec nepadá a Vánoce jsou hlavně od toho, aby se na večírku pro osamělé dali dohromady všichni ti, kdo se nechtějí druhý den probudit sami v prázdné posteli. A když jedna z hrdinek nedopatřením zabije Santa Clause a anděl dosti mdlého rozumu Raziel probudí pár mrtvol, které si tuze rády pochutnají na čerstvém lidském mozku, vánoční horor je na spadnutí. Naštěstí zábavný a vtipný, navzdory řádícím zombiím velice lidský a přes černý humor vůbec ne rouhačský.

Mozky, mozky! Ikea!

Z hlediska čtenářské přitažlivosti má tato hororová fantasy novela vše potřebné: naivní dětské přání, aby se vrátil Santa, kterého zabili rýčem, hnusná monstra, co pak bohužel přijdou s ním, a pár vylízaných hlav (no co, ten sportovec s mrňavým přirozením, protože v mládí zneužíval anabolika, stejně moc mozku v hlavě neměl!).

Přitom čtenáři ani tolik nevadí, že je kniha žánrově nevyhraněná: plné tři čtvrtiny textu převažuje černý, absurdní, sexuálně podbarvený humor, kdy autor využívá především nadsázku, situační i slovní komiku. Je to působivé a půvabné (zvláště když děj komentuje pes nebo kaloň). Poté se příběh náhle zlomí do komediálního hororu a la Soumrak mrtvých: převažuje popis napínavé, krvelačné akce a humor se objevuje spíše jen v dialozích.

Nejhloupější anděl je však i přes výčitky některých zahraničních recenzentů, že ho Moore napsal na zakázku, v krátké době a že navíc opisoval sám od sebe, velmi dobrá kniha. Z jednoho zásadního důvodu. Autor vytváří hrdiny, kteří jsou „za každých okolností vedle“, jak by je svého času charakterizovali Voskovec s Werichem. Nebo také „sentimentální nuly“, jak je vědoucně označuje barmanka v Mooreově vánočním příběhu.

Ale když se – podobně jako ve Steinbeckově uličce Na plechárně – podíváme jinou skulinou, spatříme možná světce a anděly, mučedníky a lidi skrz naskrz bezúhonné. Jak to? Darebácký podnikatel převlečený za Santu a jeho vražedkyně, její kamarádka, vysloužilá herečka, která v béčkové fantasy sérii bojovala s mutanty a teď prohání svého věčně zkouřeného manželapolicistu, tihle lidé že jsou svatí? Individua, co se s oblibou milují na hřbitově? Nebo snad jejich mrtví, ale o to pozornější posluchači pod zemí, kteří k zbláznění touží pochutnat si na lidském mozku a navštívit obchodní dům Ikea? A opravdový anděl – musí jako nejtupější Boží stvoření napravit jeden průšvih daleko větší pohromou?

Asi ano. Moore je spolu se svým oblíbeným spisovatelem Johnem Steinbeckem hluboce přesvědčen, že to jsou právě naše slabosti, co z nás dělá lidi. A jestliže se o Steinbeckovi říká, že psal jako „laskavý Bůh“, o Mooreovi platí, že svým bizarním postavičkám drží všechny palce.

Verze 2.0

Ačkoli se to z knihy nedozvíme, v českém překladu vyšla již „verze 2.0“ původního textu. Autor totiž po roce novelu rozšířil o krátkou povídku, která se odehrává o následujících Vánocích. Díky ní dospěje příběh k žádoucí rovnováze: zlo tady už neodstraní žádná nadpřirozená bytost, ale sami lidé. To jen abyste věděli, proč knihu uzavírá „bonusová kapitola“.

Christopher Moore: Nejhloupější anděl. Laskavý příběh vánočních hrůz. Přeložil Tomáš Jeník BB art, Praha 2006, 213 stran.