Anna Gavalda – Prostě spolu

Aleš Knapp – 23.08.2006 (MF)

Francouzka Anna Gavalda (1970) nadchla v roce 2000 kritiku, čtenáře i francouzská média souborem povídek Kdyby tak na mě někdo někde čekal, vydaným poté i v češtině. Se suverénním smyslem pro humor se vypořádala s typickými fenomény dneška, jako je rušivý vliv mobilních telefonů na milostné vztahy, hantýrka mladých „pohodářů“, mentalita zbohatlíků či útrapy spisovatelky pokoušející se udat svůj první rukopis.

Gavalda, jejíž román Prostě spolu (2004) vyšel stejně jako její předcházející knihy v nakladatelství Le Dilettante (což ve francouzštině znamená osobu oddávající se určité činnosti jen pro vlastní potěšení), už tehdy zdůraznila, že je spisovatelkou „na vedlejší úvazek“. Tímhlavním je výchova jejích dvou malých dětí. Druhá autorčina próza, román A taková to byla láska (česky 2004), skutečně jako by byla spíš dílem zasloužilé matky. Dřívější ironie Gavaldy se tu beze zbytku vytratila.
Jak rychlý prodělala Gavalda vývoj od zdravě cynického pohledu na svět po literární uvažování odpovídající spíše věku kmetskému, dokládá její román Prostě spolu zcela zřetelně. Je třeba se prokousat více než pěti stovkami stran, popisujících většinou prostřednictvím banálních dialogů všednodenní příběh dívky s jejími plytkými strastmi, například v podobě zaměstnání uklízečky či napjatého vztahu s matkou. Hrdinka řeší svůj život příklonem k výtvarnému umění, prosycenému asijskou esoterikou, ale také třeba představou domečku, jejž si hodlá ve stáří pořídit.

Právě tato předčasná přemoudřelost a smířenost s lidským životaběhem od kolébky ke hrobu vytvořila podle všeho strop autorčiným spisovatelským možnostem. Hrdinka sice nehledá jistoty v založení rodiny, nýbrž spolu se dvěma muži pěstuje ve vší počestnosti společnou domácnost a trvá na slibu, že se jeden do druhého nezamilují. Její polemika se všeobecně uznávanými rodinnými hodnotami však zdaleka není důsledná – v nejlepším případě je Gavalda schopna dospět k rádoby revoluční představě rodiny, kterou si její členové „sami vybrali“, neboť jim stačilo, že „jsou spolu“.

Autorce nelze upřít, že se do úmorné a povětšinou mnoho neříkající četby pokouší vznést napětí otázkami. Například zda je hrdinka lesbička nebo zda bude se svým spolubydlícím spát. I životní banality se však dají sdělit kvalitním literárním způsobem, jak nás o tom v domácím písemnictví nejednou přesvědčil Michal Viewegh. A že Gavalda mistrně vládne jazykem, dokázala ve své skvělé prvotině. Při četbě románu Prostě spolu mohou mít z prostinké autorčiny řeči radost nejvýš překladatelé, pro které je takto snadno napsaný tlustospis výhodnou zakázkou.

Anna Gavalda: Prostě spolu. Přeložil Josef Prokop. Mladá fronta, 520 stran, doporučená cena 299 korun.