Arundhatí Royová – Bůh maličkostí
07.11.2001 – PETR FANTYS (MF)
Když v roce 1997 získala spisovatelka indického původu Arudhatí Royová britskou Booker Prize za svůj první román Bůh maličkostí, vyvolalo to senzaci. Díky publicitě, jež se atraktivně vyhlížející autorce dostalo, se z jejího románu stala jedna z nejprodávanějších prvotin v novodobé literární historii. I kritici se až na výjimky shodli, že Bůh maličkostí patří mezi nejvýraznější díla druhé poloviny devadesátých let.
Pod vlivem i jedinečná
Současný „anglický“ román psaný autory indického původu se stal pojmem i módou především zásluhou Salmana Rushdieho, ale například i Vicrama Setha či Amita Chaudhuriho. Zatímco anglický jazyk starších generací „Indů“ byl často cizelován rodilými anglickými literárními odborníky, generace publikující od osmdesátých let sebevědomě přišla s originálními výrazovými prostředky, které v anglickém literárním kontextu byly chápány jako jisté zjevení. Bůh maličkostí se tedy nemohl vyhnout srovnání s předchůdci. U Royové cítíme vliv například Rushdieho Dětí půlnoci: i u ní nacházíme střet „starého a nového“ v současném životě Indie, mezikulturní střety či vztah času, historie a života jedince. Rushdieovský je i zdánlivě „nevázaný“ styl, avšak dílo jako celek tvoří propracovaný tvar. Pravda, Bohu maličkostí můžeme vytknout určitou exhibici, samoúčelnou hru se slovy i upovídanost. Jenže tyto nedostatky, pro debut často typické, autorka proměňuje ve svého druhu klady: čtenář je zasažen jedinečnou směsí brutality, tragiky, humoru, básnických obrazů a smyslových vjemů, které zhmotňují indickou krajinu a reálie. Nezbývá než obdivovat autorčin poetický potenciál. Opět se nabízí srovnání – Royová deformuje a transformuje jazyk způsobem, který připomíná texty Jamese Joyce. Kompozice Boha maličkostí je brilantní. Royová tok událostí neustále kouskuje a skládá v pečlivě promyšlenou mozaiku, v níž se čtenář pohybuje v čase zpět a zase kupředu. Účinek je mimořádný: od samého počátku mají barvité smyslové obrazy, nepatrné chvíle štěstí i malé tragédie příchuť hrůzy, jež má teprve přijít a která se postupně odhaluje. A naopak: na konci díla má své místo skvělá erotická scéna, která smrti a zničeným životům předcházela. Přepoetizovanost, náznaky sentimentality a ovšem i otevřená „tělesnost“ tak v románu získávají nové rozměry. Neodvratnost krutého osudu a téma zániku a úpadku v mnohém připomene svět románů Williama Faulknera.
Malí lidé, velká historie
Bůh maličkostí je příběhem rozpadu indické křesťanské rodiny, konce dětství dvou „maličkých“ protagonistů románu a zničených životů „maličkých“ lidí, kteří jsou trestáni za to, že podlehli lásce. Láska v románu se stává synonymem „přírody“ a není před ní úniku; pokrucuje, ale i tragicky naplňuje lidské osudy. Avšak ještě tragičtější důsledky má střet přirozené lásky s „velkou“ historií, již v románu reprezentují společenská tabu a předsudky. Konečnou katastrofu nezpůsobuje tedy láska jako taková, nýbrž pradávný indický kastovní systém a politické hry maličkých policejních úředníků či místních komunistických funkcionářů bažících po veliké kariéře. Historie vždy touží zničit přirozenost, neboť přirozenost je záhadná a neuchopitelná. Komunističtí revolucionáři i zastánci zkostnatělých tradic se tak ocitají na stejné lodi. Není od věci vnímat Boha maličkostí jako jistou metaforu dějin současné Indie. Román se v originále nazývá The God of Small Things. Český titul je dobrý kompromis, nicméně nemůže vystihnout celou škálu významů, které se při konfrontaci s textem nabízejí. (Nutno však dodat, že překladatelka Michaela Lauschmannová se s dílem, jež lze označit za „nepřeložitelné“, celkově vypořádala se ctí.) Můžeme například hovořit o střetu „malého“ dětského světa s krutým světem dospělých. Můžeme zmínit „drobnohled“, skrze nějž vnímáme postupně se odhalující okolnosti tragédie. Pohled dětí – v románu především ústřední postavy Ráhel – se zaostřuje na „malé věci“, události a pocity, které v neopotřebované dětské optice vstupují do netušených kontextů. I v hravém jazyce rozeznáváme dětské objevování (zde anglických) slov. Dětské vnímání je však neustále pokřivováno a „narovnáváno“ již pokřivenou láskou dospělých.
Arundhatí Royová: Bůh maličkostí. Přeložila Michaela Lauschmannová, odborná revize a slovníček vysvětlivek Jan Filipský. Mladá fronta, Praha 2001, 336 stran, náklad a cena neuvedeny.
