Roberto Bolaňo – Chilské nokturno

06.01.2006 – ONDŘEJ HORÁK (LN)

Roberto Bolaňo (1953 – 2003) se narodil v Chile, ale mnoho let prožil v Mexiku. Po návratu – po Pinochetově puči – byl obviněn právě pro svůj mexický přízvuk a jako „zahraniční terorista“ na osm dní zadržen. Poté přesídlil do Španělska, kde se živil jako prodavač bižuterie a správce kempu.

Nejprve psal poezii, v roce 1984 vydal román Rady Morrisonova žáka Joyceovu fanatickému stoupenci, sepsaný společně s Antonim Garcíou Portou. Pozornost si získal prózou Nacistická literatura v Americe (1996) a především obsáhlým románem Divocí detektivové (1998). Další rozsáhlý román 2666 (2004) vyšel až posmrtně – autor podlehl dysfunkci ledvin.

Pánové Nenávist a Strach Stostránková próza Chilské nokturno přináší proud vzpomínek literárního kritika a básníka, ale také kněze Sebastiana Urrutiy Lacroixe. Nejprve čteme o iniciačním seznámení s uznávaným kritikem Farewellem. Ten také později hlavnímu hrdinovi vypráví rozkošný příběh o rakousko-uherském obuvníkovi, který se natolik zmůže, že se rozhodne zbudovat Vrch hrdinů v Heldenbergu…

Bolaňo si libuje v balancování na hraně mezi skutečností a fikcí, jeho prózy bývají „faktografickými podvrhy“. Farewellovým přítelem je básník Pablo Neruda (1904 -1973), v toku vyprávění se též objevuje příběh z válečné Paříže, v němž figuruje také německý autor Ernst Jünger. Jednoho dne za Sebastianem přijdou dva pánové Oido a Odeim (ve španělštině pozpátku Nenávist a Strach), kteří mu zařídí cestu po Evropě, při níž má pozorovat, jak jsou udržovány křesťanské památky. Po návratu do Chile se vypravěč opět věnuje především psaní kritik a básní, avšak jednoho dne jej dva tajemní pánové opět vyhledají a mají pro něj mnohem méně příjemný úkol. Sebastian má Pinocheta a jeho spolupracovníky zasvětit do učení marxismu – pro obeznámení s myšlenkami nepřítele.

Další příběh se točí kolem spisovatelky Maríi Canalesové a jejího amerického manžela, kteří často hostí uměleckou smetánku, po převratu se však ukáže, že Jimmy měl ve sklepě mučící místnost: „Někdy jsem se dívala s dětmi na televizi a na chvíli vypadnula elektrika.“ Chilské nokturno patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co zde v loňském roce vyšlo, nicméně doufejme, že jde jen o předkrm překladů Bolaňových vrcholných románů.

Roberto Bolaňo: Chilské nokturno. Přeložila Daniel Nemrava Garamond, Praha 2005, 136 stran.