Margaret Atwoodová – Žena k nakousnutí

26.09.1998 – PETR MATOUŠEK (MF Dnes)

Evropou obchází strašidlo feminismu, avšak jen málokdo tuší, co přesně se skrývá pod jeho maskou. Namísto toho, abychom zkoušeli pochopit, proč hlavní proud hnutí usiluje o odstranění staletých stereotypů, podporujeme jeho bubáctví ochranářskými gesty. Asi nejpřesvědčivější stylistka současného anglického jazyka, Kanaďanka Margaret Atwoodová, v důsledku toho slízla další bodyček, poněvadž její čtvrtá do češtiny přeložená próza The Edible Woman vychází s podbízivým titulem Žena k nakousnutí. Vnímavější publikum uzná, že jde o něco fatálně jinšího než Jedlá žena nebo Žena k snědku. Podobně lyrické džiu-džitsu už týž nakladatel s překladatelkou provedli před třemi lety s autorčiným románem The Robber Bride (Loupežnická nevěsta), jehož módní záhlaví Loupení jehňátek rezignovalo na mytologické prvky, jež text vztahovaly k Schillerovi a Weltyové. Zámořští agenti s edičními právy by se tedy měli občas obtěžovat zjistit si, čeho všeho jsme u Vltavy schopni. Uznejme však, že průzračný a gradující příběh si tím rozšíří okruh čtenářů v zemi, která nebývá vůči píšícím ženám pokaždé nejvstřícněji naladěna. A to i navzdory tomu, že ne úplně dokonalý překlad oplývá řadou lexikálních prvků ryze brněnské povahy. Prozaická prvotina z roku 1969, do níž spisovatelka nepadala střemhlav, nýbrž v ní úročila hvězdný básnický nástup, už naznačuje její klíčová témata: odmítání společenského konformismu a obhajobu práva být jiný než ti ostatní. Ve vztahu mužsko-ženském se to pak projevuje podminováním a v pravé chvíli explodováním zažitých partnerských mustrů. Dobrá zpráva pro všechny strašpytle: jakkoli si Atwoodová řádně nabrousila pero, nikdy nezachází za přirozenou mez věcí a jednání postav důsledně objektivizuje. Pokud to látka dovolí, raději se postupně vysmekne z první osoby, neboť ví, že vyplakaná bolest na „choulostivé“ feministické téma vzbouzí nejspíš jen zatvrzelost. Protože její prózy zpravidla vykazují až živelnou sémantickou energii, není divu, že protagonistka románu, vysokoškolačka Mariana McAlpinová, pracuje v reklamní sekci potravinářského závodu, odkud chodí statisticky zapisovat chuti a motivace zákazníků. Navíc má před svatbou, která v ní hlodá mnohými „ale“. Snoubenec Petr sice není žádný macho, jenže nejraději by ji celou pohltil, přetvořil k obrazu svému a poté nosil jako doplněk vlastní dokonalosti. Ani o další mužské figury se mladá žena nemůže opřít: upřímný intelektuál Duncan se zmítá v propastech samoty a Len se proměňuje ve smutného paňácu poté, co se stal předmětem lovu programové svobodné matky. Toto rozložení sil v dívce postupně vybuduje děs ze všeho, čím nás svět krmí, nicméně zůstává ještě sdostatek potměšilá, aby svou situaci dokázala vtipně glosovat. „Obyčejní lidé“ by její stav dozajista označili za neurotickou anorexii hodnou ambulantní léčby, kdežto Atwoodová na hrdince ukazuje, jak se svými skromnými silami dokáže životu postavit a opevnit se před stádní kulturou. Jak se dokáže propojit s iracionální vrstvou osobnosti a nalézt v této syntéze skutečnou podobu své duše. Podle spisovatelčiny krajanky Rosemary Sullivanové bývá tento div ne mystický chvat přítomný ve valné většině děl Atwoodové, což naši čtenáři poznali z četby románu Ublížení na těle a zejména prózy Z hlubin. Poddajná Mariana, cítící se jako pouhý předmět spotřeby, se totiž jednoho dne vymaní z otupělosti a ukuchtí partnerovi výmluvnou krmi: dort ve tvaru ženy. Ten akt bezmála starodávné tělesnosti, v němž zaznívá leccos z obřadnosti přírodních národů, Petr pochopí a odchází. Duncan, jenž vzdor všem svým tikům bral Marianu jako sobě rovnou, ho takto nevnímá, nýbrž ho s bohorovným klidem spořádá. Závěr tudíž zůstává viset stejně jako v autorčině následující knize Z hlubin na předposledním, nestabilním akordu: doufáme, že se jejich světy nakonec vezmou za ruce. Samozřejmě, že mezi billboardy.

Margaret Atwoodová: Žena k nakousnutí. Přeložila Drahomíra Hlínková. Nakladatelství Šulc a spol., Praha 1998, 248 stran, náklad neuveden, cena 109 korun.