Petr Šabach – Ramon

24.11.2004 – JOSEF CHUCHMA (MF)

Nejprve to, co je patrné na první pohled. Nová kniha Petra Šabacha (1951) se nikoliv formátem, nicméně aspoň graficky odlišuje od  celé série autorových předchozích titulů. Šňůra úpravce Pavla Štefana, jenž pro obálky Šabachových titulů používal imitaci laciného žlutohnědého balicího papíru, na který vyvedl nějakou jednoduchou kresbu, byla přetnuta. Konečně ji vystřídalo individuálnější vizuální řešení; připravil je spisovatelův syn Jan Šabach, který žije v USA, kde se oženil.

„Vypadá jako žákovský sešit se štítkem. Na tom sešitu je fotka mojí chaty v Lysolajích u Prahy, kde se odehrává příběh, který se mi skutečně stal. Jednou jsem totiž potkal indiána, Ramona, a on mi na tý chatě umřel. Akorát mi tenkrát bylo čtyřicet a hrdinovi je šestnáct,“ přiblížil Petr Šabach obálku, ale jedním dechem i základní situaci své nové prózy v rozhovoru, který minulý měsíc poskytl jedné z krajských příloh MF DNES. Ovšem příměstská obec, v níž se příběh gymnaziálního vypravěče Martina Lutera a zestárlého, nemocného Ramona odehrává, dostala název Kozloděje. A časově je děj posunut do současnosti.

Gymnazista a pták

Student Martin má literární ambice a školní sešit formátu A 4, na který v legraci připojil nápis Psáno pro New York Times. Do něj schraňuje své nápady a pokusy, vepsal tam i historii svého přátelství s indiánem Ramonem, který se v Kozlodějích polozáhadně zjevil a zde také zemřel. Tato informace nemůže být brána jako nediplomatický „průval“ pointy, neboť to, že Ramon si Kozloděje vybral jako místo odchodu z tohoto světa, je nabíledni daleko dříve, než ke skonu dojde…
Ramonovo spění k smrti je také jedním z „tahačů“ děje. Tím druhým se postupně stává vývoj kolem lukrativních pozemků v obci; usilují je skoupit vybraně oblečení pánové nejasného postavení – za ochotné asistence činovníků místní samosprávy. Kauza s pozemky však nevnáší do Šabachovy prózy společensko-kritický tón, slouží víceméně jako dekorace, jako dobový kolorit pro další várku (navíc tentokrát nikterak hojnou a oslňující) „šabachovských“ historek. Vtipnost vyprávění po první třetině knihy uvadá. Martinova pozorovací optika není Šabachem dobroušena ani jazykově: jeho slovník je příliš univerzální, jde o hovorovou češtinu místně a časově blíže neurčenou, odpovídající – když už tedy vůbec něčemu a někomu – generaci otců, generaci Šabachově. Anebo snad k výbavě dnešních gymnazistů náleží výrazy typu výrazy „člobrda s teodolitem“ či znalost „ptáka burevestnika“, s jehož existencí v ruském písemnictví se za „totáče“ seznamovaly miliony žáků při výuce ruštiny?

Komunální exotika

Zejména v závěru románu Šabach citlivě podal vztah mezi Martinem a indiánem; ovšem schopnost vyvolat takový účinek musí být počítána do standardní výbavy zkušeného profesionála, jímž Petr Šabach je. Jako celek je Ramon nastavovaný a vycucaný; jako kdyby u tvůrce neexistoval vážný vnitřní důvod ke vzniku této knihy.
V pomyslné hierarchii Šabachových děl se Ramon řadí těsně nad Zvláštní problém Františka S., autorovu prózu asi nejslabší, poprvé vydanou v roce 1996. Možná nebude náhoda, že v obou titulech spisovatel postavil do středu děje postavy vybavené jinakostí, muže komunikující s okolím omezenými či mimoslovnými prostředky. Šestadvacetiletý František S. je mentálně retardovaný, neboť mozek mu v pubertě pošramotila klíšťová encefalitida – více než lidem nyní rozumí zvířatům (a ona jemu).
Ramon česky neumí, ale nejen proto se liší. Ač je takzvaně civilizován, ani jeho senzibilita není z tohoto (středoevropského) světa. Petr Šabach má tyhle „mimoně“ rád, ale nenachází klíč, jak s nimi prozatérsky plodně naložit. Nepohybuje se „v nich“, nejsou to jeho Dejvičáci, lidé jeho krve. Vychází pak z toho komunální exotika, kašírka.
„Začnu psát, až když mi volá nakladatel a přesvědčuje mě: ‚Piš, Šabachu, nebo umřeš hlady.‘ Kouknu na účet a na něm fakt nic není,“ vysvětloval spisovatel svou motivaci v interview citovaném v úvodu recenze. Šabach má do důchodu ještě docela daleko. Zůstane-li u toho, že už se bude živit výhradně psaním, je pravděpodobné, že výskyt „ramonů“ bude v jeho bibliografii stoupat.

Petr Šabach: Ramon (Psáno pro New York Times). Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2004, 152 stran, náklad neuveden, doporučená cena 189 korun.