Petr Šabach – Zvláštní problém Františka S.

30.04.1996 – JOSEF CHUCHMA (MF)

Před deseti lety prošel debut tehdy pětatřicetiletého Petra Šabacha, povídková sbírka Jak potopit Austrálii, bez povšimnutí. Stačilo však, aby si jednu z povídek, Šakalí léta, vybrali filmaři Jarchovský a Hřebejk, natočili stejnojmenný film, ten měl úspěch – a po Šabachovi začala být poptávka. Psal se rok 1993. Nakladatelství Paseka promptně vzalo prvotinu, autor k ní připojil krátký román Putování mořského koně (z roku 1989) a právě dopsanou novelu Zump; vznikl svazek Šakalí léta. O rok později Šabachovi u Paseky vyšly tři prózy pod společným názvem Hovno hoří; za rok se dočkaly reedice. Nyní si nakladatelství Paseka vybralo Šabachovu novinku, novelu Zvláštní problém Františka S., jako úvodní svazek své polygraficky dobře vybavené edice Česká kniha. Plovající sice v bezčasí a na neurčitém místě, ale z několika narážek lze vyrozumět, že právě teď a tady se odvíjí příběh šestadvacetiletého chovance psychiatrického ústavu Františka S., stiženého v šestnácti klíšťovou encefalitidou, a vypravěče – čtyřicetiletého údržbáře ústavu, kterému František říká Houbař. Podobně jako v knize Hovno hoří, srážejí se i v nové próze různá vidění světa a hledají k sobě cestu. Rozložení úloh je tentokrát natolik jednoznačné, že už po několika stránkách se vkrádá otázka, není-li to nějaká past, do níž Šabach čtenáře vtáhne, aby ho pak dostal „zezadu“.

Marná je však taková naděje. Osudné zahryznutí klíštěte zarazilo Františkův mentální vývoj a do tváře mu nasadilo nekonečný úsměv. Postižený je pro praktický život nepoužitelný, vyjde-li z bran ústavu, je většině pro legraci. Ale kolem sebe vyzařuje lásku. Zvířata mu okamžitě rozumějí – sama k němu přicházejí a on s nimi komunikuje. To Houbař se směje výhradně po požití halucinogenních hub, které sbírá na odlehlé pasece, kde bydlí ve srubu; naopak Františkovi po pozření hub smích z tváře dočasně vymizí. Nejprve se zdá, že Houbař unikl do lesů pod tíhou své osobní krize, po prvním doteku stárnutí, ale několik jeho ufňukaných projevů vyjeví, že uniká před hrůzami civilizace, které vnímá přes informační koncentráty servírované médii. Tomu nejde nerozumět: v odcizeném, zparchantělém světě se směje jen člověk úředně považovaný za nenormálního. František dokonce vidí sebe sama jako nového Ježíše a s významy koketující Šabach to ponechává jako otevřenou možnost: Není to vlastně pravda, že na Františkovi je cosi ježíšovského? – naznačuje svým postojem Houbař. Petr Šabach nikdy nebyl tvůrcem prozaických labyrintů. Přehledně vypráví příběhy „malých“ lidí a úspěch zavisí na tom, jak vystaví situaci, vyloví postřehy a udrží na uzdě sklon k nevázané slovní „průtočnosti“. Dobře se mu tohle všechno sešlo například v povídce Bellevue (zařazené do svazku Hovno hoří). Zvláštní problém Františka S. však čpí vysezenou upoceností: odvozená teze příliš nevydala a Šabach tedy pentlil mudrlantstvím a detaily, které autora jen usvědčily, že chyba je v základech. Například poustevník Houbař je vydáván za zcela nemajetného, nicméně přisouzena je mu videokamera. Natáčí své zážitky s Františkem, aby existoval důkaz, že to všechno se opravdu stalo. Nakonec ovšem videozáznamy spálí, protože dojde k poznání, že podstata se přece stejně natočit nedá. Dobrá próza se obejde bez takových křečí.

Petr Šabach: Zvláštní problém Františka S. Ilustrace Pavel Štefan. Paseka, Praha a Litomyšl 1996, 128 stran, náklad neuveden, cena 125 korun.