Irena Dousková – Oněgin byl Rusák
ONDŘEJ HORÁK – 11.4.2006 (LN)
Nakladatelství Druhé město vydalo knihu Ireny Douskové Oněgin byl Rusák, pokračování osudů hlavní hrdinky prózy Hrdý Budžes.
![](https://i0.wp.com/kniznirecenze.cz/wp-content/uploads/2020/03/onegin.jpg?resize=153%2C229)
Irena Dousková ctí obecně známou moudrost, že první věta knihy je velmi důležitá: „Zuza Ptáčková, teda jestli nekecá, chodila vloni s ňákým klukem, co bubnoval v jedný kapele, která se jmenuje Smrad z jelena.“ Tento úvod některého čtenáře ihned navnadí k dalšímu čtení, pro jiného zas bude signálem, že by se jednalo o zcela promarněný čas.
Tajná Štrougalova milenka Nové nakladatelství Martina Pluháčka Druhé město nyní tedy vydalo další, šestou prozaickou knihu Ireny Douskové s názvem Oněgin byl Rusák. Jelikož se již předtím Irena Dousková stala kmenovou autorkou bývalého Pluháčkova nakladatelství Petrov, jde o logickou návaznost – zvlášť když její kniha Hrdý Budžes, poprvé vydaná již v roce 1998, se velmi dobře prodávala i díky divadelní podobě s Barborou Hrzánovou v hlavní roli.
Další polínko do mediální pícky přihodila také hereččina citace z románu „Rusáci a komunisti jsou svině“ pronesená do televize při slavnostním předávání cen Thálie. V tomto směru by mohlo v prodejnosti nové knihy snad pomoci zas případné soudní řízení kvůli větě: „I když tenhle tajnej by byl asi tak stejně tajnej, jako je Vondráčková tajná Štrougalova milenka.“ Z Helenky Součkové, vypravěčky Hrdého Budžese, které se občas stala „taková nemilá věc“, je nyní maturující gymnazistka. Pokud tedy Hrdý Budžes těžil z dětské perspektivy, nová próza tento tón logicky ztrácí, zato se stává značně upovídaně mudrující – což se ovšem dá přijmout jakožto autentická ilustrace slovního vyjadřování mladé „intelektuálky“.
Téměř fascinující je při čtení Douskové prózy lehkost, s níž se textem dá procházet, a zároveň námaha, jakou nutno vynaložit, aby se vnímání textu nezastavilo – dílo totiž po čtenáři nejenže téměř nic nepožaduje, ale taktéž mu skoro nic nepřináší. Tedy vyjma evokací normalizačních poměrů, kdy jakékoli slušnější džíny či manšetráky byly drahým pokladem a kdy Praha byla plná dřevěných lešení -ochran pro chodce před chátrajícími domy. Takové popisy už jsme ovšem mohli číst mnohokrát.
Nejen podáním, ale ani příběhem Heleny Součkové – která chodí do školy, píše básničky, je nešťastně zamilovaná, nemá příliš peněz, zato však afektovanou matku, která si ráda přihne – tedy Oněgin byl Rusák nic osobitého a strhujícího nepřináší. Oněgin byl Rusák rozhodně nedosahuje kvalit takových Báječných let pod psa, románu Michala Viewegha z roku 1992. Při čtení posledního díla Ireny Douskové vytane na mysli také ještě Díky za každé nové ráno Haliny Pawlowské a skrze popis gymnaziálních studií férových správňáků za normalizace rovněž Džínový svět Radka Johna.
Život je těžký, nicméně pohoda Zatímco příběh Vieweghova Kvida a jeho rodiny se četl jedním dechem, Douskové story nestory, jak již řečeno, totiž značně vázne. Helena Součková i rodiče nemají sice komunisty rádi a jejich život během normalizace není rozhodně bez překážek, přesto však vyznívá jako nekonečná pohoda – pohoda k nesnesení, zvláště když je Oněgin byl Rusák ještě o sto stran delší než hrdý Budžes.
Po novele Někdo s nožem (2000) a povídkových knihách Doktor Kott přemítá (2002) a Čím se liší tato noc (2004), které nezaznamenaly tak velký čtenářský ohlas, vsadila autorka znovu na osvědčenou kartu. Přejme tedy Ireně Douskové, aby si její novou knihu s již dobře známou hlavní hrdinkou Helenou Součkovou čtenáři kupovali stejně hojně jako Hrdého Budžese. Jinak by se totiž jednalo opravdu už o velmi marnou knihu.
Irena Dousková: Oněgin byl Rusák. Druhé město, Brno 2006, 260 str.