John Irving – Dokud tě nenajdu

JAN DĚKANOVSKÝ – 7.9.2006 (LN)

Americký prozaik John Irving vydal další rozsáhlý román o hledání otce a identity

John Irving (1942) patří mezi autory, jejichž dílo bylo do češtiny převedeno prakticky beze zbytku. Po nejslavnějším opusu Svět podle Garpa (1978), který okouzlil české čtenáře poprvé v roce 1987, se zde překladu dočkala kompletní románová tvorba amerického autora, povídkový soubor a nádavkem i autobiografie. Zatímco tuzemské vydání Světa podle Garpa se za originálem opozdilo o devět let a autorovy rané texty nabraly zpoždění ještě větší, mezi anglickým a českým vydáním posledních dvou románů uplynul vždy pouhý rok.

Nejnovější román Dokud tě nenajdu je Irvingovým vůbec nejrozsáhlejším dílem a úměrně k tomu i textem velmi ambiciózním. Zachycuje pětatřicet let života hlavního hrdiny Jacka Burnse a počíná v jeho čtyřech letech. Ústředním tématem románu je přitom Jackovo hledání otce.

Jack v dívčí škole

Zprvu se zdá, že se otec vyhýbá své odpovědnosti, a hledání tak probíhá ve fyzickém smyslu – Jack s matkou pátrají po otci v různých evropských městech, posléze přechází spíše do roviny symbolické a psychologické. Jack postrádá mužský vzor v záplavě žen a dívek, které ho obklopují v dívčí škole, do níž jej matka nechala zapsat. Nevyhraněná identita se pak stává Jackovým problémem i v dalším životě. Poté, co matka hocha svěří do péče trenérů zápasu, aby si osvojil mužské vzory chování, střetává se ryzí maskulinita s ženským prvkem v Jackově duši. Ženský element vnímá Jack nejen coby chlapec ztracený mezi staršími dívkami, ale i později jako herec obsazovaný do ženských rolí. Úspěšná filmová kariéra je sice rovněž založena na rolích s nejasnou rodovou i sexuální orientací, ale podstatnějším problémem je stále hrdinovo obecně lidské sebeurčení. Herectví tak jen napomáhá Jackovu sklonu ukrývat totožnost za ochrannou zeď replik z filmových scénářů.

Zlom v Burnsově životě představuje předčasná matčina smrt. Tato událost se stává přelomem i ve výstavbě románu, protože mnohé doposud nesrozumitelné události a zážitky se ozřejmují a rázem se vyjasňuje hrdinova minulost. Jack se tak vymaňuje nejen z matčina vlivu, ale konečně také nalézá otce. Pokud jde o témata i umělecké prostředky, kterými je Irving uchopuje, nepřináší nejnovější román v kontextu předchozí autorovy tvorby nic nového. To by ještě samo o sobě nevadilo, Irving ale tentokrát ztrácí ve všech směrech uměřenost a rozvleklost románu narušuje sevřené vnímání příběhu.

Exponáty z kabinetu kuriozit

Prozaikova tradiční záliba v bizarnostech a groteskních detailech zde nabývá až patologických rozměrů a většina postav působí spíše jako exponáty z kabinetu kuriozit. Stačí jen Jackovi rodiče: matka je tatérka a otec vynikající varhaník, jehož tělo pokrývají vytetované notové zápisy skladeb oblíbených skladatelů. Jackovo sexuální zrání, pozdější bohatý milostný život, ale i ztvárnění ženských a transsexuálních rolí by vydaly na sexuologickou či psychoanalytickou studii. Občas sice probleskne Irvingovo umění zkratky, výstižného popisu i pointované fabulace, ale to jen ojediněle.

Možná že o lecčems nejlépe vypovídají slova, kterými autor vyjádřil Jackovy starosti o tvorbu životní přítelkyně, spisovatelky Emmy. Obavy o to, že „její psaní klesne na úroveň autobiografických stížností, že to bude nevymyšlený příběh bez špetky invence, plný nabubřelých řečí a obviňujících anekdot, které už slyšel dřív“. Jack se posléze rovněž stává spisovatelem, „i když takovým, který si libuje v melancholické chorobné užvaněnosti. Vypravěčem, byť jen vyprávějícím moc nahlas“. Zdá se, že si tvůrčí obavy i konečnou diagnózu pojmenoval a určil autor sám.

John Irving: Dokud tě nenajdu. Přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi Odeon, Praha 2006, 880 stran.