Juli Zeh – Hráčský instinkt

 Petr Fischer – 2. 8. 2006 (ihned.cz)

Píše se 26. duben 2002. Erfurtský student Robert Steinhäuser vstupuje do budovy gymnázia, kde zastřelí šestnáct spolužáků a nakonec i sám sebe. Celé Německo je v šoku: Tady přece není Amerika! Proč se Erfurt mohl stát dalším Colombine?

Pud není instinkt

Román Hráčský instinkt dvaatřicetileté německé spisovatelky Juli Zehové (po Orlech a andělích druhý česky) nenabízí přímou odpověď. Je to spíše zevrubný průzkum terénu a rozkrývání morálního pozadí, z něhož Steinhäuserův zoufalý čin vystupuje, přestože Steinhüaser v románu vůbec nevystupuje, celý příběh se odehrává na gymnáziu v Bonnu a místo zabíjení jde o „nevinné“ vydírání, sexuální zneužívání a následné ublížení na zdraví.
Až sem dojde mírně perverzní mocenská hra, kterou rozehrají žáci Ada a Alev s učitelem němčiny a tělocviku, polským emigrantem Smutkem. Musilovští lidé bez vlastností – tedy my všichni, kteří nemůžeme spojit vlastní životy s jasnou ideologií, protože už žádné nelze věřit – nemají jinou možnost než brát život jako hru. Jsou v zajetí hracího pudu, nikoli instinktu, jak naznačuje nápadně chybný překlad německého slova Trieb.
Instinkt rozhoduje o správných úderech a vítězných smečích, někdo má „čich na góly“. Pud je víc, je to hnací motor veškerého dění, a jak naznačuje román Juli Zehové v podobě puzení ke hře to může být i ztracený základ univerzální morálky.
Ada s Alevem nejsou podlí a nechutní, nemučí svého učitele pro radost. Mají Smutka v podstatě rádi, jak se ukáže v závěru, pouze s ním skrze hru napínají morální klišé světa plného osobní a politické přetvářky, která svazují jejich svobodu. Je to riskantní hra, protože hrozí úplný nihilismus, naštěstí Nietzscheovy děti Ada a Alev dojdou dál.

Drezúra vypočitatelných

Rozum už neumí rozlišit dobro a zlo, chybí mu pevná měřítka, a na emoce se nikdy nedalo spolehnout. Přetrvávající mravní poučky bez základu slouží už jen k pragmatickému krocení lidských živočichů, k předvídatelnému určení jejich chování. Je to svého druhu drezúra, bez níž se, zdá se, společnost hroutí v základech. „Člověk je ale nejsnáze vypočitatelný, když se chová pragmaticky, když hraje,“ namítá Ada v závěrečné obhajovací řeči u soudu.
Jak ale ve světě čiré hry spravedlivě rozhodovat, dá se tu vůbec ještě soudit? „Od té doby, co jsme ztratili víru a pravdu, je rozdíl mezi pokrytectvím a upřímností jediný, který nám zbyl,“ vysvětluje Ada. – Kdo přiznává, že hraje a jak hraje, je zbaven mravní viny. Vina trestní je něco jiného, ta je předem součástí hry

Juli Zeh: Hráčský instinkt. Odeon. Praha 2006. 448 str. cena 269 Kč