Tom Robbins – Vila Inkognito

05.03.2005 – Jan Kapoun (LN)

Jestliže předchozí kniha – Kdyř se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé – trpí všemi robbinsovskými nemocemi (zvláště upovídaností a schematičností), román Vila Inkognito z roku 2003 nepřináší výraznou změnu. Díky méně než polovičnímu rozsahu je ale pro čtenáře stravitelnější, a to i navzdory kompoziční uvolněnosti.

Děj se tentokrát odehrává především v Asii. To, že protagonistou první části je Tanuki, bájný japonský tvor, který připomíná jezevce, nás u tohoto autora nemůže překvapit. Tanuki, stejně jako Switters, je ovšem jen další obdobou robbinsovského maníka. Má rád dívky (s jednou z nich se ožení) a rád si buší do plného bříška: pla-bonga, plabonga. Další části jsou již zasazeny do současnosti, byť s retrospektivními pohledy do období vietnamské války. Sledujeme v nich jednak život Tanukiho pravnučky, jednak osudy trojice amerických letců, kteří po dezerci nacházejí útočiště v laoské vesničce, kde obývají sídlo s názvem vila Inkognito. Zde se zhmotňují odváté ideály květinových dětí: mír, volná láska, život v zenovém poklidu a v souladu s panenskou přírodou. Protipólem trojice osvícených dezertérů je Mayflower, ztělesnění americké militantní zpupnosti a rozpínavosti, s nímž se čtenář setkal již v předchozím díle.

Zápletka románu, opět nabitého bláznivými příhodami, se začíná rozvíjet v okamžiku, kdy je jeden z dezertérů odhalen coby pašerák drog a vydán do spárů „spravedlnosti“. Z knihy přímo sálá odpor k současnému americkému vládnímu establismentu, který jako by zapomněl na vietnamské trauma. Atmosféru příběhu to ale nezatemňuje. Příliš mnoho lidí si plete umění s utrpením, poznamenal kdysi autor. Nemusíte být zachmuření, abyste brali problém vážně. Moje postavy to ukazují. Jedním z mých hlavních témat je radost navzdory všemu.

Robbins zůstává svůj, se všemi svými klady i zápory, pubertálně rozjařený a zároveň zenově uvolněný, zkrátka takový, jak si ho čtenáři zejména mladší generace zamilovali. Média ho proto s oblibou nálepkují jako „kultovního“ autora. Kritika, pokud se vůbec uvolí se jím zabývat, jej řadí mezi postmodernisty a jeho knihy vnímá jako přístupnější, byť méně hodnotný odvar z Thomase Pynchona. Buď jak buď, pravdou je, že romány „hippíka ze Seattlu“ si na nepřízeň čtenářů nemohou stěžovat. O jeho oblibě u nás svědčí i skutečnost, že celé jeho dosavadní svérázné románového dílo je již dostupné i v českých překladech, v poslední době díky nakladatelství Argo, které vydává řadu jeho románů v kvalitních překladech a v jednotné grafické úpravě. Switters by určitě spokojeně zanotoval: Důbydá-důbadý. A Tanuki vítězně zaplácal na svoje břicho: Pla-bonga, pla-bonga.

Tom Robbins: Vila Inkognito. Přeložila Michala Marková. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2005. 220 stran.