Ian McEwan – Pokání

11.06.2003 – VIKTOR JANIŠ (MF)

Když Ian McEwan obdržel roku 1998 prestižní Bookerovu cenu za román Amsterdam, většina britských kritiků s odstupem času usoudila, že autor Betonové zahrady dostal cenu takříkajíc za zásluhy. Nikdo nemohl vědět, že za čtyři roky přijde McEwan s knihou, která si nejvyšší ocení bez diskuse zaslouží. Román Pokání však tentokrát „jen“ postoupil do nejužšího výběru ceny; o rok později ho pak do češtiny přeložila zkušená Marie Válková a vydalo nakladatelství Odeon. Jeho prvních sedmdesát stránek skýtá fanouškům McEwanovy tvorby nevšední zážitek: pocit, že zabloudili do úplně jiného literárního světa, než na jaký byli u tohoto autora zvyklí. Namísto makabrózních výjevů a rad, kterak co nejrychleji přeřezat lidskou stehenní kost, se jim dostane popisu venkovské idylky.

Třináctiletá Briony Tallisová zkouší se svou patnáctiletou sestřenkou Lolou a dvěma bratranci svou vlastní hru, aby se mohla blýsknout před celou rodinou, a zejména před svým žoviálním starším bratrem. Její starší sestra Cecilia se setkává se svým dlouholetým přítelem Robbiem Turnerem, kterému Tallisovi zaplatili studia v Cambridgi. Na prvních osmdesáti stránkách nic kromě nezřetelného tísnivého napětí nenasvědčuje tomu, že by se onoho dusného letního dne roku 1935 mělo stát cokoli neobvyklého. Na sklonku dne je však všechno jinak: Robbie a Cecilia zjistí, že jsou do sebe vášnivě zamilovaní, oba bratranci utečou, Lolu kdosi při jejich hledání znásilní, Robbieho ze znásilnění obviní a zatknou. Na uvedení Brioniny hry nikdy nedojde. Robbieho Nemesis se stane právě Briony, dítě předčasně vyspělé, literárně nadané, které se však ve světě dospělých stále jenom rozhlíží.

Briony je posedlá touhou po zcela přehledném, spořádaném světě, ve svém dětském náhledu však nedokáže pochopit, že ostatní lidé jsou stejně skuteční jako ona. Obvinění Robbieho je založené na mylné interpretaci milostné scény, které se bezděky stala svědkem, řadě nepřímých důkazů, které si vyloží stejně nešťastně, a očitého svědectví – ve tmě však násilníka nemohla vidět, a tak na základě předchozí zkušenosti do role padoucha obsadí Robbieho a pošle ho na necelé čtyři roky do vězení.

Události té noci jsou samy o sobě látkou na jeden román, McEwan si však stanovil mnohem ambicióznější cíle. V další části se věnuje Robbieho osudu na francouzské frontě u Dunkerque a hutným syrovým jazykem demaskuje národní mýtus o hrdinném ústupu. Ve stejně dobře historicky podložených pasážích pak sledujeme osudy Cecilie a Briony, které se obě staly zdravotními sestrami (Briony zcela sebemrskačsky, jako součást pokání za utrpení způsobené Robbiemu). Autor nesmírně dovedně nechává čtenáře napjaté, zdali se Robbie s Cecilií ještě někdy shledá a jak se Briony vyrovná se svou vinou: závěr románu je skutečně všechno, jen ne očekávaný, a nutí k naprostému přehodnocení všeho, co jsme se doposud dozvěděli.

Snad můžeme prozradit, že je jaksi morálně neuspokojivý, výsledek není pokání, rozhřešení nepřichází a katarze není možná. Pokání je bez nadsázky prozatím nejlepším McEwanovým opusem. Překvapivě mnohovrstevnatá a brilantně napsaná kniha se silným milostným příběhem vypráví o ztrátě nevinnosti, je vyznáním o síle příběhu a mimo jiné i meditací nad mocí vypravěče, který jediný může přičarovat šťastný konec a odrazit nevhodné otázky. A že z románu neplyne žádné morální naučení, to je jenom dobře: román koneckonců nemá suplovat kazatelnu.

Ian McEwan: Pokání. Přeložila Marie Válková. Doslov napsal Ladislav Nagy. Euromedia Group – Odeon, Praha 2003, 336 stran, náklad neuveden, doporučená cena 239 korun.