Boris Akunin – Turecký gambit

12.05.2005 – DANA PACKOVÁ (LN)

Když loni v létě vyšel česky Případ Azazel neboli první z řady dobrodružných příběhů Erasta Fandorina, čtenář se nestačil divit. Boris Akunin svůj svižný román plný akce, tajemství, romantiky, ale i vtipných narážek zasadil do období carského Ruska v poslední čtvrtině 19. století (do roku 1876). Vytvořil v něm netypickou hlavní postavu mladíka, který se stává agentem tajné policie a odhalí celosvětové spiknutí. A příběh uzavřel bizarní smrtí hrdinovy novomanželky… Úvodní román devítidílné série se autorovi zkrátka povedl. Ruský spisovatel gruzínského původu vystupující pod jménem Boris Akunin však v Tureckém gambitu překvapuje znovu. A možná ještě víc.

Muž v černém ustupuje do pozadí

Všechno je jaksi naopak. Erast Fandorin tentokrát ustoupil do pozadí jako předčasně zestárlý muž, smutný, koktající Antibond. Roli hlavní postavy za něj přebírá žena, podnikavá dívka Varvara Suvorovová, které připadá jako veselé dobrodružství vydat se za snoubencem bojujícím v rusko-turecké válce. Na nepřátelském území ji samozřejmě ihned okradou, ale Fandorin je nablízku, naivní děvče zachrání a ve štábu z ní udělá svou tajemnici. Varja není nadšená, i když ji agent nenutí k „nějaké spolupráci“, ale je to jediný způsob, jak může zůstat na frontě. Někdejšího krasavce Fandorina pak vnímáme především jejíma očima: jako nic moc. Agent tajné policie? Carův špicl? Vždyť tenhle mrzout je celkem chytrý… Fuj, měl to zapotřebí? Navíc Erast zůstává chladný vůči Varjiným půvabům, což dívku přes veškerou emancipovanost hněvá asi nejvíc. Nu což, s panovníkem byla při audienci taky hned hotová: „Snad by mohl nabídnout dámě židli, i když je car, pomyslela si Varja nespokojeně a definitivně zavrhla monarchistický systém.“ Ani v „práci“ se Fandorinovi nevede. Tajemný turecký špion Anvar efendi geniálně maří postup ruské armády. Ta sice po několikaměsíčním obléhání dobývá na konci roku 1877 bulharské Plevno, ale ztráty jsou obrovské. Jediná bitva často rozhoduje o výsledku celé války, ovšem tady není zdaleka vyhráno. Podaří se Anvarův smělý gambit, v němž neváhá obětovat svou zemi, aby zastavil ruskou rozpínavost? Než Erast usvědčí pravého špiona a vraha, je málem pozdě.

Mezi námi špiony

Turecký gambit zaujme zvláště tím, že Fandorinova postava se představuje z jiné vypravěčské perspektivy než v ostatních částech románového cyklu. Fandorin je stejný a přece jiný a v knize se objevuje vlastně velmi málo. Tím se Akunin mistrovsky vyhnul pasti, která hrozí autorům čtiva a na niž upozornil Umberto Eco: Čtenář vyhledává další příběhy se svým oblíbeným hrdinou, protože očekává, že se setká s důvěrně známou postavou ve stejném prostředí, s opakujícími se situacemi i stereotypně vystavěnými dialogy. Pokud autor něco z toho nezmění, má svázané ruce třeba až nadosmrti. Akunin si pomohl i jinak. Příběhy o Fandorinovi vypráví jednou jako spiklenecký, podruhé jako špionážní román a jindy zase jako klasickou anglickou detektivku. Uznávaný japanolog, překladatel a dnes světově proslulý spisovatel Boris Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili (*1956), zkrátka hraje se čtenářem zvláštní hru. Baví ho historickým špionážním thrillerem – a současně mu předkládá i svůj pohled na dnešní Rusko, vztahy Západu a Východu, křesťanství a islámu, postavení žen. Svým způsobem je to čistá hra. Je jen na čtenáři, zda přijme autorovu „obhajobu“ tajných služeb (na podobnost Fandorina s Putinem upozornil ruský spisovatel Andrej Kurkov) a jak si vyloží Fandorinova slova, že demokracie není pro Rusko vhodná. Možná jednou bude, za dlouhý čas, až se „lidé v naší zemi zbaví veškeré zhovadilosti a zaslouží si právo nazývat se občany, pak snad budeme moci uvažovat o parlamentu“.

Boris Akunin: Turecký gambit. Přeložila Zuzana Soukupová, Albatros Plus, Praha 2005, 204 s.