Alena Müllerová – Odporný svět

15.07.2005 – JOSEF CHUCHMA (MF)

Vystudovaná scenáristka a dramaturgyně Alena Müllerová (1962), od roku 1998 zaměstnaná v České televizi, se při psaní své prozaické prvotiny Odporný svět inspirovala dokumentárním filmem Heleny Třeštíkové Řekni mi něco o sobě – René. Mladistvý delikvent režisérce, která se mu snažila v jeho komplikované situaci pomoci, vykradl byt; přitom ve vězení napsal knihu. I Artur, jedna ze stěžejních postav novely Müllerové, dostal darem – co se inteligence týče – hřivny, jenže citově je zmrzačený, podepsaly se na něm rodinné poměry.

Nesoulady osobních a rodinných vztahů, ústrky a psychická poškození, jež se přenášejí z rodičů na děti, pocit, že jsem lapen v pasti, že svět je místo bez radosti a naděje, takové obestoupení marností různou měrou zažívají všechny hlavní figury novely. Autorka umí dobře evokovat onu bolest, nemožnost vyvázat se ze životních daností.

Její krátké, rázné věty „pochodují“ vpřed, znějí jak hřebíky zatloukané do rakve – vše je tu neodvolatelné. Lékařce Marii, matce dvojčat, se rozpadá manželství s filmařem Karlem; její píle, vzdělání a energie erodují pod náporem rodinného provozu, kterým se do sebe zahleděný a „mladé maso“ vyhledávající manžel nezatěžuje. Marie a Karel plus recidivista Artur a jeho nešťastná sestra Isabela – ti všichni do sebe v průběhu děje, který zahrnuje několik dekád, narážejí, zraňují se, táhne je to k sobě, ale také se na sebe ani nemohou podívat. Děj graduje, napětí mezi hráči roste, finále je tragické…

Provázanost postav má Müllerová plně pod kontrolou, skládá příběh jak puzzle, nebo také můžeme říct – jako vyškolená a praktikující scenáristka. Do této racionalistické konstrukce vstupuje autobiografická vypravěčka, která pasážemi v kurzivě vysvětluje osobní motivy, proč příběh začala psát, i pochyby, jež nad jeho vývojem zažívala. Toto zintimnění, které vlastně podtrhuje fikčnost prózy, však nemůže rozptýlit pochybnost, která s přibývajícími stránkami nad novelou vystupuje. Jestliže vzájemná dostředivost postav a jejich věčné návraty na kruhy své jsou – i navzdory autorčinu očividnému „konstruktérství“ – čtenářsky přitažlivé a akceptovatelné, pohyb postav dějinami se odvíjí po velmi, velmi ztypičtělých drahách: členství v SSM, koncerty folkařů, podpisové akce a demonstrace na konci 80. let, převrat, euforičnost prvních polistopadových měsíců, seznam StB – tyto a další reálie jsou do novely přistrkovány po způsobu kulis. Je to jako nepříliš funkční jevištní kašírka, u níž z hlediště se zklamaným úsměškem rozeznáváme modelovanou sádru, nabarvený polysteren a kostru z prken. Při nemalém časovém záběru a nevelkém rozsahu Odporného světa to s „přísunem“ dějin asi ani nemohlo dopadnout jinak.

Fatálnost, o jejíž obraz Müllerová usilovala, je prakticky vždy spjata s tajemstvím, s působením sil, které proudí „nad“ či „pod“ člověkem a on není mocen je ovládnout. „Svést“ všechno na sny, které postavám Odporného světa vyjevují skryté a temné proudy existence, je velmi dílčí a ihned se nabízející řešení.

Alena Müllerová je instrumentářka, která věří, že když se věci přehledně a náležitě poskládají, tak se z toho dá vyčíst i ta další, „nevěcná“ rovina lidské existence, její tajemství. To by však věci musely být poskládány, domnívám se, podle určité interpretace světa a koncepce bytí. Na to je však tato autorka až příliš praktická. Pokud ovšem vyhledáváte příběhové stavebnice s dějovým tahem a smyslem pro realistická líčení, je Odporný svět knihou právě pro vás.

Alena Müllerová: Odporný svět. Host, Brno 2005, 136 stran, náklad neuveden, cena doporučená nakladatelstvím 149 korun.