Jaroslav Kmenta – Boss Babiš

Jaroslav Veis – Lidové noviny 16.12.2017

Ústředním záporným hrdinou Kmentovy úspěšné knihy Boss Babiš je zcela nepřehlédnutelná postava současného Česka. Vedle ní věnuje autor pozornost i podobně nepřehlédnutelným tématům, která jsou ve veřejném prostoru s titulním antihrdinou spojena.
O to větší je škoda, že se knihu v řadě ohledů nepodařilo dotáhnout dál.

Nevím, jestli investigativní reportér Jaroslav Kmenta patří k nejvýznamnějším českým novinářům, ale rozhodně je jedním z nejznámějších a ve svém oboru i nejlepších. Určitě nepatří mezi nejoceňovanější spisovatele, ale rozhodně se řadí mezi ty nejprodávanější. Nemá za sebou zkušenost z reklamky, ale marketing svých knih i sebe sama zvládá na výtečnou. Platí to i v případě jeho čtrnácté knížky, která se jmenuje Boss Babiš a vyšla v půli října.

Nejprve v elektronické verzi, pár dnů nato v papírové podobě a o další týden později v audiovariantě. I když se dva z jeho předchozích trojsvazků (Kmotr Mrázek a Padrino Krejčíř) staly předlohou filmů, tentokrát autor filmovou podobu podle rozhovoru v Echoprime nepředpokládá, neboť se nejspíš nenajde filmař, který na to bude mít odvahu. Všechny tři stávající podoby knihy však strávily nějaký čas na čele žebříčků nejprodávanějších titulů.

Je tudíž namístě otázka: Je Boss Babiš fakt taková bomba? Obávám se, že odpověď zní ne. Je to prostě čtenářsky a komerčně úspěšná kniha, a to díky souhře tří faktorů: vydavatelské obratnosti, autorské pověsti a tématu.

Andrej Babiš je prostě atraktivní téma. Vyhrál jednoznačně volby, předtím střet se sociálními demokraty, právě byl jmenován premiérem. V jedněch budí důvěru, v jiných odpor. Větším děličem české společnosti je už snad jen Miloš Zeman. Je však taky nepochybně českým mužem roku, možná i mužem některých let předchozích. (To samozřejmě není žádná známka kvality: časopis Time, který vybírá muže roku už 90 let, mezi nimi má jak Mahátmu Gándhího, tak Josifa Stalina nebo Donalda Trumpa.) I proto, že investigativní reportér Kmenta píše o kontroverzním Babišovi a jeho činech v zemi, je kniha úspěšná.

Kmenta důkladně mapuje Babišův život a zejména podnikatelský vzestup a mapa je to opravdu plná detailů, pocházejících z různých dob a z různých částí světa. Sleduje cestu od předlistopadového Petrimexu po dnešní Agrofert, nákupy a dravá či nepřátelská převzetí firem, které mu konkurovaly a dnes mu patří. Všímá si jeho politických (a bezpečnostních) vazeb, zejména na sociální demokracii a státní úředníky na klíčových místech. Překvapí, jak málo prostoru věnuje tématu Čapí hnízdo, které už dva roky plní český politický prostor. Je to proto, že jej považuje v kontextu s ostatními kauzami za jakousi pěnu dnů, nebo ho chce zpracovat jinde a jinak?

Faktografická bohatost textu však má svá úskalí. Projevuje se v nekonečných přepisech odposlechů a esemesek, odbočkách a popisech zákulisních schémat. Jenže fakta jsou tu spíše naskládána. Jako kdyby autora po dlouholetém sběru materiálu při psaní tlačil čas, aby kniha vyšla rychle, rozhodně do voleb. „Můžete si přečíst vše důležité o Babišovi na jednom místě a jedním dechem jako ucelený příběh,“ říká v rozhovoru pro Echoprime. Na jednom místě, to ano, avšak s jedním dechem je to už složitější: jeden ho musí umět hodně dlouho zadržovat. V druhém plánu se Kmenta věnuje tématu Babišova vlastnění a ovlivňování médií, jež se týká i tohoto listu. Je to téma bezesporu krajně závažné. Politici by média vlastnit neměli a ani oddělení jejich vlastnictví prostřednictvím svěřenských fondů nikdy neodplaví pachuť, že je ovlivňují. Právě proto Kmenta považuje Andreje Babiše za největší hrozbu demokracie. (Přesto, že dnes už mobil, Twitter a Facebook dokážou ovlivňovat a nastolovat agendu mnohem víc než klasická média, jak svět téměř každé ráno přesvědčuje Donald Trump.)

Toto důležité téma však bohužel vyznívá v knize poněkud schematicky. Kmenta je vynikající investigativní reportér, nikoli esejista. Když zamíří do hlubokých vod, drží ho nad hladinou jen plavecký kruh banalit. Škoda.

Jaroslav Kmenta: Boss Babiš. Vydalo JKM – Jaroslav Kmenta, 2017, 352 stran. Originál recenze.

6.-7. místo v anketě Kniha roku Lidových novin z roku 2017.

Pro knihu hlasovali Robert Čásenský, Milan Gelnar, Daniela Iwashita, Jan Majcher, František Mikš, Jan Nejedlý a Petr Pazdera Payne.