Chuck Palahniuk – Deník

ONDŘEJ HORÁK – 15.12.2006 (LN)

Překlad dalšího románu amerického autora Chucka Palahniuka s názvem Deník vydalo nakladatelství Odeon. První prózu Insomnia: If You Lived Here, You’d Be Home Already Chuck Palahniuk (1962) nepublikoval z vlastního rozhodnutí, druhou – Neviditelná monstra – zas odmítli vydat nakladatelé. Uspěl až s třetím románem Klub rváčů (1996). Kniha se stala nejen celosvětovým bestsellerem, ale byla rovněž zfilmována Davidem Fincherem.

Po českém překladu Klubu rváčů zde vyšly také další Palahniukovy romány – Program pro přeživší, Zalknutí a Ukolébavka. Deník společně s Ukolébavkou a Pronásledovanými (2005) tvoří dle autorových slov volnou hororovou trilogii, jakousi poctou dílu Iry Levina. Mluv s ním Deník je, jak název napovídá, stylizovaným zápisníkem, který od června do srpna blíže neurčeného roku zaplňuje obtloustlá a alkoholu holdující Misty Marie Kleinmanová, provdaná Wilmotová, která pracuje jako servírka a pokojská na ostrově Potchkeysea (v originále Waytansea). Palahniuk se v Mistyiných zápisech staví být opět bezohledným vypravěčem, který na čtenáře začne svůj příběh chrlit bez ladu a skladu. Navíc hlavní hrdinka přeskakuje do du-formy, když oslovuje svého manžela Petera. Ten po neúspěšném pokusu o sebevraždu leží v nemocnici v kómatu.

Budoucí manželé studovali výtvarnou školu, avšak Peter, který měl mezi spolužačkami přezdívku „chodící péro“, zaměnil antikoncepci za bonbony, a tak Misty otěhotněla a se studiem byl konec.

V Mistyiných vzpomínkách se Peter také ukazuje jako velký teoretik umění, který nešetří kritikou na adresu spekulativních výtvorů a razí heslo: „Skutečné umění vzniká jedině z utrpení.“ Nezůstává však jen u teorie: „,Podívej se,‘ ozýval se zespod Peterův hlas. ,Špendlík od brože mám zapíchnutý skrz bradavku… Každý den propíchnu novou dírku,‘ říkal Peter. Sehnul se a zvedl džbánek. ,To abych každý den cítil novou bolest.’“ Přešlapování na místě Palahniuk tedy upletl další pestrou prózu plnou refrénů a detailů, které svědčí o vykloubenosti a ponurosti současného života. K samému příběhu navíc přimíchal přidanou hodnotu v podobě zápletky s Mistyinými „spasitelskými schopnostmi“ a další sociologické koření, takže Deník jistě opět zaujme ty, kteří se místo svého nitra raději zabývají „řešením světa“.

Americký prozaik je velmi dobrý stylista, nicméně způsob vyprávění k příběhu přiléhá podobně jako montérky k modelčinu tělu. Překotnost zápisků navíc jen ještě více odhaluje, že přes všechnu snahu o atraktivnost Palahniuk předestřel story poněkud plochou a nudnou. Jeho tvorba jako by přešlapovala na místě – převládá macha. Asi jako když si někdo stále dokola propichuje špendlíkem bradavku.

Chuck Palahniuk: Deník. Přeložil Richard Podaný. Odeon, Praha 2006, 248 stran.