Tom Wolfe – Muž na vrcholu

31.05.2000 – HANA ULMANOVÁ (MF)

Americký spisovatel Tom Wolfe (1931) se proslavil zejména dvěma díly. Prvním je nejen rozsahem bytelný román Ohňostroj marnosti (česky jej vydal Odeon v roce 1992), v němž mistrně charakterizuje newyorskou smetánku osmdesátých let. Druhým titulem je Kyselinovej test (překlad vloni vydal Maťa), v němž se metodou tzv. nového žurnalismu Wolfe pokouší zachytit nezachytitelné – to, co označujeme značně širokým a nepřesným termínem bouřlivá šedesátá léta. Zdálo by se tedy, že k vytvoření dalšího mohutného svazku – nazvaného Muž na vrcholu – má Tom Wolfe ty nejlepší předpoklady: umí zacházet s principy kulturní diagnostiky neboli na základě poutavého příběhu se pokouší vystihnout ducha doby (viz německý pojem Zeitgeist – mimochodem, u nás se o něco podobného s úspěchy velmi střídavými patrně pokouší nebo chce pokoušet Michal Viewegh). Navíc Wolfe dovede pracovat s realistickými a až naturalistickými detaily, chytře si zvolí klíčové postavy, čímž v úhrnu evokuje daný čas a místo včetně oné „atmosféry“. A přece v Muži na vrcholu tento excelentní stylista ani zdaleka nezužitkoval svůj tvůrčí potenciál. Za protagonistu si Wolfe opět zvolil postavu natolik obklopenou hmotným blahobytem, až se můžeme ptát, do jaké míry se lze ztotožnit s jejími problémy a dilematy. Pravda, Wolfův hrdina Charlie Croker stojí na pokraji bankrotu, a chce-li si udržet své impérium, musí se vmísit do špinavého světa politiky. Právě tady však vyvstává další sporný moment. Děj se poměrně logicky odehrává v současné Atlantě, ve městě, jež nedávno prošlo vlnou nebývalého rozvoje (viz Olympiáda v roce 1996), a v němž se proto vyhroceně zrcadlí nejrůznější společenské rozdíly (jako na počátku století v jiné metropoli, v Chicagu, což zobrazil kupříkladu Theodore Dreiser). Zároveň ovšem stát Georgia autorovi slouží k uvedení jakési jižanské dimenze. V tomto punktu ovšem Tom Wolfe selhává na celé čáře. Proč? Ústřední postava Muže na vrcholu, onen „developer“ (i český překlad používá tohoto anglického označení) Charlie Croker, pochází z poměrů víc než skrovných ze zaostalé oblasti Baker County. Nyní však – kromě dalších statků – vlastní plantáž, na níž je obklopen houfem věrných černých sluhů a coby správný jižanský gentleman střílí na honech křepely. Jako ústřední konflikt románu pak slouží údajné znásilnění bělošské dívky z té nejlepší ze všech lepších rodin černým atletem. Z ostatních stereotypních motivů uveďme alespoň provinciální nedůvěru až odpor k homosexuálnímu umění (a ze strany Charlieho Crokera rovněž štítivost vůči Židům) či třenice a šarvátky uvnitř afroamerické komunity. A zcela v jižanském duchu – nicméně skoro sedmi stům hustě potištěných stran navzdory! – se z hlavního hrdiny v závěru spisu nepřesvědčivě stává potulný a fanatický kazatel. Svou mladou a krásnou manželku, jež je únavně vylíčena do nejmenších statických podrobností, nechává neznámo kde…

Jistý protipól k osudům „muže na vrcholu“ představuje Conrad Hensley, mladík neprůbojný až ušlápnutý, rozhodně nepatřící k samcům nabitým energií, o nichž se v románu tak zhusta vede řeč – ať už přímá, či autorská (dotaženo až ke scéně páření koní, jíž chce Croker ohromit své potenciální obchodní partnery). S Hensleyem se setkáváme ve chvíli, kdy v jižní Kalifornii touží po malém domečku, v němž by se svou rodinou šťastně a klidně pobýval kdesi na předměstí; „vymeteme“ s ním však od drsné věznice po pololegální kruhy asijských přistěhovalců kdeco, a tudíž i jeho dráha je poznamenána divokými zvraty, v nichž si fabulátor Wolfe libuje. A pokud vstřícný čtenář ještě přijme „fakt“ zemětřesení coby produkt náhody, už i on sotva překousne na dojetí vypočtené objevení díla filozofa Epiktéta, jehož spis se – patrně řízením shůry – vynoří v Atlantě zrovna tehdy, když se v ní s novým jménem a s novou identitou zjeví i Conrad Hensley, který se – aby těch náhod nebylo málo – jako pečovatel začne starat o Charlieho Crokera. Ten pak zakrátko konvertuje ke stoikům. Pro úplnost nutno dodat, že na začátku románu Croker nebohého Hensleye vykořisťuje v řetězci svých mrazírenských skladů… Naopak nejzdařilejšími pasážemi jsou výjevy ze života „spodiny“, které Tom Wolfe úspěšně „podmalovává“ evokací dynamické hudby – byť na papíře máme k dispozici pouze texty těch písní, rytmus jejich slov je strhující a těžko by jej vyjádřila čeština; nejspíš proto je překladatel Václav Viták ponechal v originální verzi. Aby tedy bylo zcela jasno. Třebaže se Muž na vrcholu nečte špatně – doporučuji jej na zpomalené dny dovolené u vody -, žádného ducha ta kniha nevystihuje a ani nemá.

Tom Wolfe: Muž na vrcholu. Překlad Václav Viták. BB art, Praha 2000, 680 stran, náklad a cena neuvedeny.