J. M. Coetzee – Hanebnost

25.06.2002 – PETR F. PLACHÝ (MF)

Jihoafričan J. M. Coetzee získal jako jediný dvakrát prestižní literární cenu Booker Prize pro anglicky píšící „neamerické“ autory. Román Život a doba Michaela K byl oceněn v roce 1983 (česky vyšel roku 1988) a předloni se vážení britští porotci téměř jednomyslně shodli na tom, že Disgrace je nejlepším anglicky psaným románem roku 1999. Podobná shoda nebývá u tohoto klání častá a časté nebývá ani takové souhlasné přijetí, jakého se románu dostalo od kritiků ve všech koutech anglicky mluvícího světa. Nyní si jej můžeme přečíst v českém překladu. Pokud se stále ještě ozývají hlasy o vyčerpanosti současné literatury, jež se zabývá buď formálním manýrismem, nebo tradičními způsoby zpracovává „současné politické a společenské problémy“, pro Coetzeeho knihu tyto soudy neplatí. Disgrace je bezesporu románem angažovaným, nicméně nenajdeme v něm ani stopu stupidních klišé politicky zaměřených románů. Téma zkušenosti stárnoucího bílého intelektuála v Jižní Africe po konci apartheidu se prostřednictvím neokázalého, až lakonického literárního stylu proměňuje v obsáhlejší téma odcizenosti, jinakosti, násilí, viny a pokání. Možnost vztahu jedince „k jinému“ – ať už jde o etnikum, pohlaví, generaci či jiné formy života – se však v románu řeší s krutostí, již není snadné přijmout. Jde zároveň o analýzu „mezí lidskosti“ – stavu, v němž člověk byl zbaven všeho, co dosud tvořilo jeho identitu.

Potíže nejen s názvem

Coetzeeho román by si bezesporu zasloužil skvělý překlad. Nestalo se tak. Narážíme na prohřešky vůči české syntaxi, tiskové chyby i vyložená překladatelská selhání („maso pro psy“ se zde například zaměňuje za „psí maso“). Problém nastává už s překladem názvu. Slovo „disgrace“ je víceznačné a v románu všechny jeho významy hrají svou roli, ať už je to „hanba“, „ostuda“, „skandál“ či „nemilost“. Z logiky textu plyne, že titul naznačuje „stav, v němž osoba ztrácí čest a úctu ostatních“. Je možné uvažovat i nad slovem „zostuzení“, či dokonce „zneuctění“ (ostatně motiv „zneuctění“ se v textu vyskytuje v různých významech). Není snadné najít vhodné řešení, nicméně název Hanebnost je přece jen poněkud chudý a nepřesný. Hlavní hrdina románu, univerzitní učitel David Lurie, skutečně spáchá „hanebnost“ tím, že svede svou studentku. V důsledku toho je postaven před univerzitní tribunál, který ho nutí k veřejnému pokání. Lurie, který se zabývá romantickou literaturou a zastává „staromódní“ evropské principy, odmítne „zneuctění“ své identity módní politickou korektností a odchází na jihoafrický venkov ke své dceři. Komplikovaný vztah mezi otcem a dcerou-lesbičkou, jež se rozhodla pro život na farmě, kde se stará o zatoulané a nechtěné psy, je brutálně narušen příchodem tří mladých Afričanů, kteří dům přepadnou, Lurieho zohaví a jeho dceru znásilní.

Být jen tvorem

Coetzee ve všech možných odstínech brilantně rozehrává téma nevyhnutelnosti násilí, pokud jde o vztah k jiné identitě. Znásilnění Lurieho dcery tvoří krutý kontrapunkt k jeho univerzitní aféře, kterou si on sám spojuje s vlivem vášně, jež je pro „evropského“ člověka synonymem života. Vztah k mladé studentce však rovněž nese stopy vnucování vůle, stejně jako všechny ostatní vztahy, které se v románu vyskytují. Nesoulad „jiných světů“ je reflektován jako problém jazyka, ať už jde o jazyk romantické poezie, univerzitní newspeak či řeč Afričanů. Neustálým neporozuměním se vyznačují Lurieho rozhovory s dcerou či s černým farmářem Petrusem. Strohost Coetzeeho jazyka jako by naznačovala to, co je cítit z řeči jednotlivých postav – že jazyk tak, jak ho známe, je nedostatečný k tomu, abychom pochopili jiného člověka či kulturu. Jako by mlčení, tichá „asimilace“ do jihoafrické krajiny a neokázalé pokání, při němž se člověk zbavuje vášně, touhy, hrdosti, cti a vůbec všeho, co ho dosud vytvářelo, bylo jediným východiskem. Coetzeeho pojetí viny a trestu snižuje lidskou bytost na „živého tvora“, který je pouze z této pozice schopen lásky k jiným živým tvorům, jež je zbavená veškerých kulturních přívažků. Lurie se postupně vzdává úplně všeho a končí jako vyděděnec, který pomáhá psům čekajícím na smrt. Komorní opera „Byron v Itálii“, již komponuje, se mění v pouhé skřehotání za zvuku bendža. Jeho dcera přijímá pokání ve formě těhotenství, které je plodem nenávisti – jejího znásilnění. Jen tak může přežít v „cizí krajině“ a stát se přirozenou součástí nové komunity afrických vlastníků půdy. Coetzeeho román si může činit nárok na označení „velká literatura“ – ať už to dnes znamená cokoliv. Je to text, který vyvolává silné emoce, touhu po „vysvětlení“. Je přesně komponovaný a stylově vybroušený. Bohužel nepříliš pečlivá práce české překladatelky a redakce z něj dělá další nepodařený produkt překladové literatury.

J. M. Coetzee: Hanebnost. Přeložila Monika Vosková. Volvox Globator, Praha 2002, 196 stran, náklad a cena neuvedeny, prodává se za 269 korun.