Adam Thirlwell – Politika

02.06.2005 – ALENA DVOŘÁKOVÁ (LN)

Prvotina Adama Thirlwella (1978) Politika (Politics, 2003) je románem o sexu, románu a politice a o tom, jak tyto věci spolu souvisejí. V knize k nám přívětivě promlouvá satirik, jenž s odkazem na Stendhala pojímá román jako anatomii mravů: „Stejně jako nevíte, jak vypadá váš vlastní žaludek, netušíte ani to, jak se to má s vašimi pocity. Podívat se na svůj žaludek nemůžete kvůli kůži. Prozkoumat vlastní pocity vám znemožňují ješitnost a další původci klamných představ. Přes kůži pronikneme studiem učebnic anatomie. Ješitnost a další zdroje klamu překonáme četbou románů.“ Řez, který má čtenáři pomoci překonat obecně lidské klamy (zejména kunderovsky pojatou romantizaci lásky), se tu vede sexuálními mravy jedné milostné trojice, již tvoří mladí Londýňané: Moše a dívky Nana a Aňdžali. Vedle ješitnosti je klame též frigidita, strach z odmítnutí, touha být milován a snad ze všeho nejvíc touha po jisté velikosti, na těle i na duchu.

Nepatrná historie SSSR a soulož z morálních důvodů Právě v tomto bodě se román a sex protínají s politikou. Poučení, jaké plyne ze sexuálních návyků vůdce Maa, ze Stalinových telefonátů Bulgakovovi a Bucharinovi či z ideového sporu Václava Havla s Milanem Kunderou, je podle vypravěče téhož řádu jako poučení z nepovedeného milování hrdinů.

Zdrojem (sebe)klamu je u Maa, Stalina, Havla i u Mošeho totéž -malé velké ego. „Moše potřeboval román. (Potřeboval tenhle román.) Bez románu trpěl. V tomhle románu se například všechno obrovské zmenšuje. Velikostně je všechno tak akorát. Kdyby si Moše tenhle román přečetl, podle mě by se netrápil.“ Odbočky k „velkým“ tématům ale naznačují i opak. Banální téma sexu, jež autor pitvá, je vpravdě větší než velká politika: „Kdybyste to náhodou nepostřehli, v téhle knížce se nezabývám ničím tak nepatrným, jako je historie SSSR. Nepíšu nic tak omezeného.“ Podle Thirlwella jde sex společně s módními trendy současnosti nejvíc pod kůži (když už jí neleze na mozek). V jeho „srovnávací studii“ je sex jevem, na němž se nejlépe ukazuje, že jistá mravní přesvědčení (dobrá vůle, obětavost) mohou být nesmyslná a zhoubná, ať už v „malých“ intimních vztazích, či v rovině „velkých“ ideologií.

Nejde tu tedy – jak ostatně tvrdí i sám vypravěč – o sex jako takový: „Tahle knížka není o sexu. Ne. Je o dobré vůli. Moje postavy v téhle knížce souloží, moje postavy dělají v téhle knížce všechno z morálních důvodů.“ Pobavený humorista Čtenář ale udělá lépe, když v těchto pasážích Thirlwellovu moralizujícímu antimoralistovi neuvěří. Klinický i pobavený odstup, s jakým zdánlivě bezelstný pozorovatel podrobně líčí sexuální hrátky hrdinů, je pózou, jejímž smyslem je též vystavit čtenáře pokušení.

Autor nás svádí k sexuálnímu snění, ač to činí o něco důmyslněji než pornografie: „Sexuální snění někoho jiného se pochopitelně může jevit bizarně a odpudivě. Je taky pravda, že může působit čistě jen jako nuda. I další reakce se ale vyskytuje běžně. Někoho vzrušuje, když něco vzrušuje toho druhého.“ Thirlwell by nebyl humoristou, kdyby nás ze sna pokaždé znovu neprobral komentářem – před vyvrcholením. Díky Politice se Thirlwell ocitl na seznamu Nejlepších mladých britských prozaiků roku 2003 časopisu Granta. Byl jistě přeceněn. Politika je lehčí, nezávazná četba. Obsahuje řadu přesných popisů, vtipných postřehů i jistý obraz „kultury“ mládeže britské střední třídy, jež životem proplouvá bez velkých problémů, ale i vášní. V tom hlavním ale – v pokusu říznout do tkáně románu, sexu a politiky, velké přehodnotit malým a malé velkým – zůstává příliš na povrchu.

Adam Thirlwell: Politika. Přeložila Petra Kůsová Argo, Praha 2005, 220 stran.