Jerzy Kosinski – Kroky

02.04.1997 – MARTIN WEISS (MF)

Americký spisovatel polského původu Jerzy Kosinski je příkladem kultovního autora: ačkoli je (nebo spíše byl) proslulý v očích většiny čtenářů i kritiky, jeho dílu k prvotřídnosti něco schází a něco přebývá. Spřízněné duše v něm však vidí zjevení. Kultovní autor také často bývá autorem jednostrunným. Kosinski všechny klíčové motivy i možnosti svého talentu rozvinul již v prvních třech knihách, jež tu uvedlo nakladatelství Argo. Po prvotině Nabarvené ptáče, autobiografickém líčení pouti opuštěného dítěte polským venkovem za druhé světové války, a grotesce Byl jsem při tom, pojednávající o kuriózním vzestupu božího prosťáčka na vrchol americké společnosti, vyšel Kosinského druhý román (z roku 1968) – Kroky. Kosinski v něm pro své vize nalezl ty nejekonomičtější výrazové prostředky. Sled krátkých, vyhrocených epizod se zprvu jeví jako katalog krutosti, ponižování a sexuálních perverzí. Čtenář čeká, jak tyto zážitky hrdinu poznamenají a kam ho povedou. Dramatické očekávání je však zklamáno: epizody na sebe nenavazují, vše začíná pokaždé znovu a zpravidla jinde. Bezejmenný vypravěč vystupuje jednou jako malý válečný štvanec známý z Nabarveného ptáčete, jindy jako student v nejmenovaném komunistickém státě, fotograf, ilegální přistěhovalec, sportovec, playboy. V kulisách surových rituálů haličského venkova i v chaosu moderní civilizace zůstává vypravěč nezaměnitelně stejný – bez kořenů, bez závazků, svévolný manipulátor, který se může kdykoli stát bezmocnou obětí. Namísto příběhu, jenž se uzavře, tak nastupuje rozvíjení jediné fantazie, jež může jen vyčerpávat své podoby. 

Kosinski ji na krátké ploše Kroků obměňuje právě tak dlouho, aby ukázal, že jejím skutečným obsahem není krutost, pomsta či exhibice, nýbrž dvojjediná potřeba: stvrdit existenci svého stále zcizovaného já a zároveň uniknout z jeho mezí. I epizody, jež by samy o sobě působily jako chlapské chvástání nebo scény z laciného thrilleru, se prosvětlují tajemstvím, soucitem a touhou po svobodě. Tragiku a krutost doprovází jako dvojník nevinná lyrická krása. Není problém Kosinského literárně zařadit: větev, do níž patří, má kořeny u de Sada a Dostojevského a pokračuje Kafkou a existencialismem. Právě na Krocích je nejpatrnější, že bez ohledu na výpravné kulisy se skutečné drama Jerzyho Kosinského vždy odehrává v těsné kleci vlastního já. Kdykoli se svou jednostrunnost pokouší překonat rozvinutím košatějšího příběhu nebo dodáním společenského či morálního kontextu, drama mizí a text až zaráží svou nepřesvědčivostí. Spisovatelskou reputaci Kosinského komplikovalo také napětí mezi dílem a osudem. V autorovi zůstávalo něco z bezdomovce na útěku – skrýval se, vymýšlel si, vytvářel si masky, chrlil neuvěřitelné historky, z nichž asi nejproslulejší je o tom, jak jel v roce 1969 navštívit přítele Romana Polanského v den, kdy režisérův dům přepadl vraždící gang a zabil pět lidí včetně režisérovy těhotné manželky. Kosinski unikl smrti, protože mu při přestupu na letišti ztratili kufr. Je to příběh jako vystřižený z jeho románů – autorovým největším dílem vlastně byla postava jménem Jerzy Kosinski – existenciální kovboj, v jehož životě se může přihodit cokoli. Vzbuzoval tak podezření, že jako spisovatel je nedostatečný, ale zato stejně zvrácený jako postavy jeho románů. Kroky však nic obhajovat nebo dovysvětlovat nepotřebují. Zůstávají samy sebou a přetrvávají.

Jerzy Kosinski: Kroky. Překlad Ivana Jílovcová-Fieldová. Argo, Praha 1996, 103 strany, náklad 3000 výtisků, cena 129 Kč.