Benoit Duteurtre – Divná doba

02.01.2004 – ALEŠ KNAPP (MF)

Několik autorů i u nás vydaných knih se může pochlubit, že je doprovodným textem vybavil Milan Kundera a převzal tak záruku za literární kvality daného díla. Stalo se tak v případě románu Solibo Ohromný martinického autora Patricka Chamoiseaua; knihu před deseti roky přinesl brněnský Atlantis. Kundera se též ujal doslovu k erotickým povídkám Chvalozpěv na ženu – zahradu haitského spisovatele Reného Depestra, které jsou jedním z nejpozoruhodnějších titulů, jež zatím připravil pražský Odeon poté, co vstal z mrtvých jako součást firmy Euromedia Group. A v minulých týdnech se na tuzemských pultech objevil další Kunderou podpořený titul: soubor povídek Divná doba od francouzského prozaika a hudebního publicisty Benoita Duteurtrea (1960). Za román z dvaadevadesátého roku Totální výprodej (český překlad vydal Atlantis v roce 2000), tematizující život hudebního kritika ve francouzském novinářském panoptiku, si Duteurtre vysloužil pověst nesmlouvavého analytika dnešní doby. Tu však neposuzuje z vyčpělé pozice mravokárného spisovatele ztělesňujícího „svědomí národa“, nýbrž si všímá detailů a snadno přehlédnutelných banalit. Jak píše Kundera v předmluvě k Divné době, nazvané Směšná nahota věcí: „Duteurtre pozoruje a popisuje to, co vidí. Jako kdyby nám chtěl říci: Když už není naděje změnit tento svět, který si nezaslouží lásku, co nám zbývá? Nenechat se napálit.“ Svůj ironický odstup k civilizačním výdobytkům, které užívá a jimiž se nechává napálit prakticky každý, a to bez ohledu na své mravní kvality, potvrdil francouzský autor nejnověji v novele o muži traumatizovaném ztrátou mobilního telefonu. V podobném duchu se nese i šestice povídek Divná doba; soubor v originále vyšel roku 1997. Mnozí z nás zažili pocit, kdy se jim před důležitou pracovní návštěvou zachce na malou potřebu, je jim trapné se hned po uvítání hrnout na WC, a proto použijí veřejný záchodek. Hrdina povídky V sanitární kabině se vzhledem k porouchaným automatickým dveřím stane na toaletě vězněm a příběh přerůstá v existencialisticky laděnou hororovou vizi. Neméně hrůzné se zdají pocity návštěvníka „drive-in“ kina, biografu pro automobilisty. Přesností svých postřehů autor svleče do naha a zesměšní cokoli: od venkovské idylky s bučením krav až po jogging, jejž provozuje mladý pár s walkmanem za zvuků „pohodové“ disko hudby. Kalich Duteurtreovy ironie si vypijí i církevní hodnostáři v čísle Chráněná krajinná oblast, když je řeč o tom, že do módy přišli „otevření“, nedogmatičtí kněží, tak jeden z nich žehná parkovišti, které bylo v chráněné oblasti vzdor zdravému rozumu otevřeno. Podobnost s českým prostředím je v některých místech knihy až k nevíře. Jako vystřižený z pražských vernisáží a tiskovek je obraz „holubí letky“, rozuměj, jedinců, kteří se vydávají za novináře a chutě zdarma „luxují“ nabízené občerstvení. Díky citlivému překladu Růženy Ostré v knize nasloucháme „po našem“ hantýrce těch, kdo vtaženi do světa jointů mumlají o „housových rozjezdech“ a „těžkých úletech“. Duteurtreova práce s bystře odpozorovanými detaily našince vybídne, aby – vlastně možná až zpětně – ocenil podobné schopnosti u několika současných českých literátů, zejména pak u Michala Viewegha. Síla povídek francouzského prozaika však spočívá v tom, že se nezapletl do banality partnerských vztahů a nehrozí mu nebezpečí „kondelíkovského“ literárního rodinkaření. A že si kunderovským způsobem umí dělat legraci ze všeho. Neboť jak řekl v jednom z rozhovorů: „V humoru neexistují tabu. Hlavní je, aby bylo k smíchu to, co k smíchu být má.“

Benoit Duteurtre: Divná doba. Předmluva Milan Kundera. Přeložila Růžena Ostrá, Atlantis, Brno 2003, 136 stran, náklad neuveden, doporučená cena 164 korun.