Iain Banks – Most

21.11.2003 – PETR FANTYS (MF)

Tuzemští nakladatelé vydávají v docela značném množství překlady z britské literatury. Jenže často bez odpovídající propagace a někdy i bez náležitého vkladu překladatelského či redaktorského. Pozornosti pak unikají i jména a díla, která se na britských ostrovech těší nebývalému zájmu. Jedním takovým, u nás téměř „neviditelným“ autorem je Iain Banks (nar. 1954). Jeho experimentující dílo Most letos vydalo pražské Argo. Banksova prvotina z roku 1984 Vosí továrna (v češtině vyšla ve skvělém překladu Zuzany Šťastné a Viktora Janiše v roce 1998) si v Británii vysloužila označení „kontroverzní“. Kontroverzní byla především tím, jak v relativně intimním příběhu otevřeně zobrazovala perverzitu, násilí, bezútěšnost. A přitom literárně nenásilně odkazovala na všemožné postupy a klišé – ať jde o ostrov jako modelový literární prostor, o vztah mezi otcem a synem či o vyprávění dospívajícího chlapce.

Uzavřený svět Vosí továrny naznačoval velký vypravěčský talent a smysl pro práci s jazykem, avšak nepředznamenával v úplnosti autorův příští prostorový, stylový i tematický rozmach. Banks je hodně psavý autor. Prakticky každý rok publikuje nové dílo. Jako Iain M. Banks je znám coby tvůrce sci-fi románů (česky například vyšel román Líc a rub). Bez prostředního „M“ ho kromě Vosí továrny mohou čeští čtenáři znát jako autora románu Píseň kamene, který minulý rok vydal Volvox Globator (a dodejme, že toto pražské nakladatelství připravuje Banksův objemný román Vraní ulice).

Vše je zpochybněno

Román Most (originál vyšel v roce 1986) je v podstatě popisem rozličných snů, jejichž snová autenticita je však neustále zpochybňována. Základním prostorem i obrazem je monstrózní stavba mostu údajně spojujícího svět „Města“ a „Království“. Vypravěč trpí ztrátou paměti (až příliš nápadně připomíná hrdiny románů Franze Kafky) a v bizarním světě „mostu“ se stává obětí neprůhledné mašinerie. Pokouší se zjistit pravdu. Most je zjevnou alegorií současného světa, v jehož jakoby stále omezenějším osobním prostoru přestáváme (a ani nepotřebujeme) vidět podstatu věcí a stáváme se obětmi nenápadného ovládání a rozkladu. Most je však zároveň jakýmsi symbolem prostoru mezi životem a smrtí. Postupně totiž zjišťujeme, že vypravěč je obětí dopravní nehody a leží v bezvědomí v nemocnici. Ke „skutečnosti“ se dostává skrze snové transformace. Ocitáme se v dávných geologických obdobích, jež se stávají pozadím pro chaotické válečné násilí. Zároveň sledujeme osobní příběh vypravěče jako „skutečného“ muže druhé poloviny dvacátého století. Kromě toho jsou v Mostu přítomny příběhy a postavy žánru fantasy, zprostředkovávané těžko srozumitelným skotským dialektem (obtížně se čte i jeho český převod). Román končí vypravěčovým probuzením do reality, která je jako realita opět zpochybněna.

Románová trojka

Motivy a světy Mostu lze rozdělit do tří oblastí, pro Banksovu tvorbu typických. 1. Obraz chaotického prazákladu, v němž rozkladnou a zároveň jakousi rituální (tedy ustavující) roli hraje násilí. V prvotině Vosí továrna vypravěč z hlediska společnosti prakticky neexistuje a na „svém“ ostrově si tvoří svět plný násilí, mýtů a rituálů. V Písni kamene jsou rozklad a brutalita charakteristické pro vnitřní život postav, ale i pro „vnější“ svět jako celek. Na rozdíl od Mostu, kde nacházíme pouze jakousi snovou tříšť, se autorovi v Písni kamene podařilo vytvořit působivý celek. 2. Další oblastí vnikající do Banksových děl je současná společnost a kultura. V jeho knihách zní punk i pop-music, objevují se v nich rozličné subkultury, životní styly dnešního světa i problémy Skotska. Navíc v nich pravidelně narážíme na vyhraněné levicové postoje, jež jsou Banksovi vlastní a které vkládá do myšlenek či promluv postav. 3. Banksovy oblíbené vědecko-fantastické motivy se mísí s prvky gotického románu, antiutopie či rodinné ságy. Pokud jde o výslednou směs, Banks-alchymista bývá někdy úspěšný, někdy ne. Most, který on sám označil za svůj nejambicióznější román, náleží spíše do té druhé kategorie.

Maso

Zkušenější čtenář se nad Mostem těžko zbavuje dojmu, že podobné experimentování už mnohokrát zažil. Jeden konkrétní a relativně aktuální příklad. Kdo si přečetl vloni v Argu vydaný jen o málo starší román Lanark jiného skotského autora, Alisdaira Graye, bude zaražen, jak podobné je směřování obou textů. Z Mostu však – na rozdíl od Lanarka – trčí exhibice a samoúčelnost. Příkladem budiž soulož s uvázaným prasetem, kterou provozuje jedna z postav, zatímco vypravěč je nucen strčit do její řitě hlaveň pušky. Patrná snaha o originalitu u Bankse zkrátka bývá spojena s rozličnými extrémy – občas se mu podaří vytvořit malý skvost, jindy jen líčí perverzity. V jednom rozhovoru prohlásil, že nechce zaměstnávat pouze hlavy čtenářů, nýbrž chce vzbuzovat silné emoce a působit také na jiné tělesné orgány. Co se týče žaludku, jistě je občas úspěšný… Přes skvělou práci překladatele Jana Kantůrka je Most ve srovnání s předchozími česky vydanými knihami Iaina Bankse dílem nevýrazným.

Iain Banks – Most. Přeložil Jan Kantůrek. Argo, Praha 2003, 300 stran, náklad a cena neuvedeny.