Paul Auster – Mr.Vertigo

29.9.2001 – Petr Dudek (LN)

Americký romanopisec, básník, esejista, autor scénáře k dnes již kultovnímu filmu Smoke se českým čtenářům představil v roce 1998 románem Za pokus to stojí. Od roku 2000 se jeho dílem u nás systematicky zabývá pražské nakladatelství Prostor (Newyorská trilogie, Vynález samoty), které právě vydává další autorův román Mr.Vertigo.

˝Poprvé jsem se procházel po vodě, když mi bylo dvanáct.˝ – Nezní to možná jako typický začátek seriózního literárního díla, ale román Mr. Vertigo od Paula Austera přesně těmito slovy začíná. Jak se dále ukáže, smělost, sebevědomí, pýcha, odvaha i touha riskovat, které lze v citovaném souvětí vystopovat, jsou všechno povahové rysy, jimiž je Austerův hrdina a vypravěč románového příběhu, pouliční spratek, později geniální estrádní umělec nadaný levitačními schopnostmi, ještě později gangster, majitel restaurace, voják, a nakonec pijan a dělník Walt Rawley, vybaven vrchovatě.

Báječný mladý muž bez létajícího stroje

Auster zdvihá před čtenářem oponu v roce 1924. Spojené státy milují baseballovou superhvězdu Babe Rutha. Odvážný aviatik Charles Lindbergh teprve chystá svůj první smělý přelet Atlantiku. Památný černý pátek na newyorské burze, který nastartuje nelítostnou hospodářskou krizi, ještě není ani v dohledu. Ulicemi New Orleansu se poflakuje drzý a předčasně protřelý sirotek Walt. Když jej znenadání osloví tajemný a dokonale oblečený cizinec, má jej Walt nejprve za opilého pracháče, který plácá jakési nesmysly o létání, později za převlečeného pracovníka sociálního úřadu a potom za rafinovaného zvrhlíka. Brzy se projeví, že mistr Jehudi, jak si cizinec nechá říkat, není ani jedno z toho, nýbrž že je – jak prosté! – tím, za koho se vydává, totiž učitelem levitace, který po mnohaletém hledání po všech koutech Ameriky nalezl svého žáka právě v neworleanských slumech. Úplná totožnost mistra ve vší rozmanitosti se ale čtenáři zjevuje až postupně, v průběhu děje. Pro začátek je důležité, že se mu podaří přesvědčit Walta, aby opustil své úřední opatrovníky, strýce Slima a tetu Peg, a následoval jej na opuštěnou farmu ztracenou kdesi v Kansasu, kde se budou moci soustředit na výcvik. Americká kritika si povšimla, jak symbolicky obsadil Auster role obyvatel oné opuštěné farmy. Kromě mistra Jehudiho, z něhož se později vyklube maďarský Žid, tu s životem zápolí trojlístek outsiderů: nadaný černošský chlapec Ezop, stárnoucí, ale houževnatá indiánka, přezdívaná Matka Siouxů, a jako poslední příchozí dítě neworleanské ulice a budoucí miláček davů Walt Rawley. Před Waltem stojí třiatřicet stupňů výcviku v umění přemáhat gravitaci. Zmíněných třiatřicet stupňů ˝cesty k obloze˝ je v Austerově románovém podání směsí hodně drsného skautského tábora, dřiny na farmě a sérií ˝zkoušek˝ zaměřených na sebeovládání. Poznenáhlu však, a bez zřetelného návodu, nepočítáme-li cepovanou vůli a utýrané tělo, se přiblíží okamžik, kdy se Walt poprvé nakrátko odlepí od země.

Držte se při zemi

V této pasáži, ale nejen v ní, se dá Austerův román chápat jako beletristické varování před mocí konformní lidské masy. Mistr Jehudi a jeho společníci žijí stranou společnosti, na farmě uprostřed polí. (Teprve později vysvitne, že mistr pravidelně dojíždí do nejbližšího většího města, Wichity, k dostaveníčkům se svojí životní láskou, rusovlasou krásnou vdovou, Marion Witherspoonovou.) Odloučenost čtyřčlenné komunity má svůj důvod. Společnost žida, Indiánky a černocha je pro tehdy panující zvyklosti příliš rasově pestrá. Píší se teprve dvacátá léta a o bojích proti rasové segregaci se Amerika má teprve dozvědět. Ovšem Ku-klux-klan zažívá doby rozkvětu. Mistr je potomkem židovského rabína a rasový útisk pro něj není ničím neznámým. Svoji společnici a dva žáky drží co nejvíce za větrem. Bohužel marně. Počestní občané kansaští se jednoho večera dostaví na návštěvu – v kápích a s hořícími kříži. Mistr Jehudi a Walt mohou dílu zkázy jen bezmocně přihlížet z bezpečného úkrytu. Násilí, kterým se trestá jakákoli odlišnost od většinového smýšlení, nekončí u nájezdu zdivočelých bílých rasistů. Auster je nechal ve zmíněné scéně vybuchnout plnou silou, ale hrozba se tím nevyčerpává. Celý plán mistra Jehudiho lze v metaforické rovině chápat jako protest proti závaznému zvyku dodržovanému lidským rodem, zejména jeho bílou, původně křesťanskou částí. Každému člověku je přeci přikázáno, aby chodil po zemi! Vznášet se a létat, jako létají ptáci, je mu naopak odepřeno. Každé vzepření se tomuto příkazu musí přinést trest v podobě posměšků, závisti a zášti od těch, kteří se vzepřít nedokážou. Proto zásah Kuklux-klanu po sobě nezanechá jen dva mrtvé, ale také zdrceného mistra Jehudiho. Jeho soukromá revolta proti maloměšťácké normě nepřinesla, zdá se, nic víc než smrt jeho bližních.

Americký sen

Navzdory tragédii však Waltova cesta ke slávě pokračuje. Pachuť smrti, porážky a nevyhnutelného pádu ale už nikdy nemá zmizet. Jeho vystoupení před publikem stoupají příkrou spirálou od skromných a rozpačitých začátků k velkolepým show ve velkých městech. ˝Zázračný chlapec Walt˝ ohromuje diváky, obsazuje novinové titulky a vydělává. Auster tu nabízí dokonalou verzi ˝amerického snu˝ ve fitzgeraldovském smyslu a se všemi náležitostmi: jeho hrdina povstává doslova z prachu, aby vlastním přičiněním vystoupal, opět doslova, až k samotným nebesům. A poněkud fitzgeraldovsky vyznívá i nevyhnutelný pád. Prvním znamením katastrofy je nečekaný návrat už polozapomenutého strýčka Slima znovu na scénu. Chamtivý povaleč vyhledá svého úspěšného synovce, aby se z něj pokusil vyždímat peníze. Dokonce za tím účelem Walta unese a několik týdnů jej drží v zajetí. Chlapci se nakonec podaří uniknout. Cesta za slávou by mohla pokračovat, nebýt nečekané biologické překážky: Waltovo postupující dospívání mu znemožní vznášet se vzduchem, aniž by si návratem na zem nepřivodil ochromující migrénu. Se zázračným chlapcem je s příchodem puberty konec: vznášející se hrdina je napříště odsouzen chodit po zemi. Nedosti na tom. Oklamaný Slim ze zálohy přepadne Walta, cestujícího s mistrem Jehudim do Kalifornie, oloupí je a mistra postřelí. Zraněný mistr pak přizná, co čtenář už z Austerových náznaků tuší: je beznadějně nemocen a smrt vlastní rukou přichází jako vysvobození. Sebevraždou mistra Jehudiho se Austerův román jakoby láme. I v následujících pasážích si udržuje spád i napětí, ale s tím, jak je Walt odsouzen k ˝obyčejné˝, pěší roli, ztrácí i Mr. Vertigo magickou tajemnost. Zůstává však brilantně napsaným, byť nyní už poměrně realistickým příběhem. Na rozdíl od první části, v níž Auster odvážně a originálně konfrontoval konvenční svět se světem snovým a prostými smysly neuchopitelným, v části druhé zůstává ˝pouze˝ dílem zručného prozaika, který úspěšně dotahuje do konce mistrovsky rozehranou zápletku.

Ve stopách Huckleberryho Finna

Austerův román se napájí z různých zdrojů americké literární tradice. Kromě už zmíněného ˝amerického snu˝ připomíná Mr. Vertigo další velké téma, zvěčnělé zejména v Twainově Huckleberry Finnovi. Malý Walt je totiž moderním pendantem tuláka Finna: i on je předčasně (ale nedokonale) vyspělý, i on se musí spoléhat hlavně sám na sebe, i jemu bije v hrudi pod všestranně zanedbaným zevnějškem čisté srdce. Pohlédneme-li na Walta Rawleyho twainovskýma očima, pak nepřekvapí, když po jeho boku nalezneme mistra Jehudiho, který v sobě nese i některé vlastnosti Jima, černého společníka a opatrovníka bezprizorného Huckleberryho. Podobně jako černoch Jim, ani Žid Jehudi nesplývá jen tak snadno a beztrestně s bílou anglosaskou masou. A aby nezůstalo pouze u podobné kulturně sociální pozice, i mistr Jehudi nahrazuje svému svěřenci ztraceného otce. Nejen jako opatrovník a mentor, ale také jako osoba, která je schopná lásky i oběti. Twainův Huckleberry Finn nalezl jak známo vícero českých překladatelů, kteří se s větším či menším úspěchem snažili poradit si s jeho neučesanou mluvou. Sám Twain v předmluvě k románu vysvětlil, že jeho postavy mluví několika dialekty, či jejich směsí, přičemž tak činí nikoli náhodně, ale podle autorského záměru. V této souvislosti stojí český překladatel Austerova románu, třebaže jde o dílo více než o století mladší, před problémem podobného druhu, byť skromnějšího rozsahu. Čeština Walta Rawleyho zní možná proto místy poněkud nesourodě, ale nutno přiznat, že potřebná peprnost jí nechybí, a to nikdy na úkor srozumitelnosti. Pokud překlad někde neslouží dobře originálu, pak v jedné dvou pasážích odehrávajících se na baseballovém hřišti: tady se překladatelka ocitla na neznámé půdě. Ale naštěstí Mr. Vertigo není románem ze sportovního prostředí, třebaže riskantní cesta za úspěchem je jedním z jeho klíčových témat.

Paul Auster: Mr. Vertigo. Přeložila Barbora Puchalská. Vydalo nakladatelství Prostor, Praha 2001, 320 stran.