Anna Zonová – Za trest a za odměnu

05.11.2004 – Dana Pecková (LN)

Moravská prozaička Anna Zonová (nar. 1962) zatím knižně vydala jen knihu povídek. Přesto je její románový debut zdařilý.

Pro Lise, Terezu, Jozefa i Marka, hlavní postavy a vypraveče románu Za trest a za odmeěnu, je „koncem světa“ zapadákov v bývalých moravských Sudetech. Tady není nic, jen „únava z beznaděje“, která se dá na chvíli zahnat prášky, alkoholem a sexem. Jedno jak a s kým… „Odsud se přece nikdo nevybabre,“ myslí si všichni, ať se tu narodili, nebo odněkud přišli. Většinou nedobrovolně.

Lise sem byla vysídlena po válce a popravě manžela, vysokého stranického funkcionáře. Postavení jejího muže, peníze, šperky i služka pro ni byly samozrejmostí. O všechno prišla. A alou do továrny, špíny a smradu. Taková nespravedlnost! Proč teď musejí tu rovnost zkoušet právě na ní, vzdělané a uvedomělé soudružce? K dovršení všeho na Lise spáchala „třídní“ zradu plebejská Tereza, když si vzala jejího syna. Nuzačka, ani nevaří, manžela do Moskvy na velvyslanectví nenásleduje. A těch knížek, co přečte! Terezin bratr Jozef, to budižkničemu, je jenom pijan a povaleč. Škoda mluvit. Ještě že za všech okolností disciplinovaná Lise neví nic o Terezině milenci. Marek je básník a živel. Chlap, který do Terezina života konecně vnesl neco pořádného a nejen „kvalitní koitus“. Hrdina, co v románech umírá príliš brzo.

Lise rámuje celý příběh a patří mezi jeho nejvýraznější postavy. I proto, že je nejstarší. Ve své omezenosti je totiž v podstatě štastná. Jí stačí, že manžel bojoval a zemřel za „správnou“ věc. Vždyť oni se přece řídili heslem „nejprve strana, potom soukromí“. Je hrdá, že si s těmi primitivními dělníky a vesničany nezadala. A že syna konecně zpracovala proti jeho ženě: „Najdeš si vhodnejší….Na své úrovni. Z velvyslanectví nebo ministerstva.“

V protikladu k obludné postavě komunistky-maloměštačky stojí Tereza, mladá žena, jíž se rozpadá snad úplně všechno: „vlasy, rty, zuby, manželství“. U Terezy se autorka soustřeďuje na hluboký vnitřní život, horkost, nespokojenost i detailní tělesnost. Jedním slovem ženskost, které víc rozumí.

Muži v podání Anny Zonové totiž vycházejí poněkud ploše: Marek na malém prostoru funguje spíš jako vysněný stroj k dosažení vrcholu ženských slastí. Smolařský bratr Jozef nikdy nemá nic ze sebe („to mám od mamči“). Tento naivní prosťáček je nakonec ze všech postav nejdojemnější. Inu, co obyčejný chlap potřebuje? Po těžké práci (když ji má) se najíst a napít, pomilovat. Někam patřit. Mít rád. Jenže ono se nic z toho nevydařilo, a tak mu zbývá jen pití a fetování. Kdo je na tom hůř: on, vypitý invalida, anebo jeho sestra Tereza, která má sice školy, pořádnou práci i dobře situovaného muže, ale stejne není štastná? Ani ona nemá sílu se odsud „vyhrabat“.

Ženské postavy zvládla autorka výborně: Lise je upjatá, dogmatická a mluví spisovně. Tereza, soustředěná na svou sexualitu, se vyjadřuje bezprostředně, hravě i sprostě. Mužským hrdinům jako by chyběly přiměřené výrazy. Jozef se navenek projevuje jako bezelstně vulgární mudrlant, ale přemýšlí složitěji, než by odpovídalo jeho mentalitě. A básník Marek je vůbec takový nijaký. Románová prvotina Anny Zonové je jednou z nejpozoruhodnejších českých knih roku 2004. Proto zásadní výtka patří nakladatelské redakci: zatímco místy mnohomluvnému textu mohla pomoci škrty, gramatické a pravopisné chyby měla zkrátka opravit.

Anna Zonová: Za trest a za odměnu. Praha, Torst 2004, 257 stran.