Petr Šabach – Čtyři muži na vodě

02.07.2003 – JOSEF CHUCHMA (MF)

Pro prázdninové dny je četba nové prózy Petra Šabacha Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí nanejvýš příhodná. Základní dějová linie se odvíjí v červnu, kvarteto hrdinů se jalo sjíždět řeku. Stylisticky sdělné, kompozičně přívětivé vyprávění konvenuje oné atmosférické situaci, v níž pouze mozek vysoce asketický a tvrdě trénovaný žádá, a dokonce i vstřebá duchovní potravu velké obsahové hustoty. Druhá část názvu Šabachovy letošní prózy odkazuje k předloňským Opilým banánům. V nich vypravěč vzpomínal na dospívání v osmdesátých letech, na více či méně uvěřitelné příhody s přáteli Břečkou, Víťou a Ptáčníkem a s půvabnou, vypravěčem dobývanou a na samém konci i získanou dívkou Danielou. Nyní ve Čtyřech mužích na vodě jsou z dávných kamarádů čtyřicátníci. Vypravěčův vztah s Danielou vzal za své. Z Břečky je práskaný JUDr. Hluchoněmý, zato sexuálně nadmíru disponovaný Víťa je šťastně ženat. Lehce prostomyslný Ptáčník se živí coby ranař v bezpečnostní agentuře a přivydělává si „štěky“ ve filmech. Tahle sestava vyráží na vodu. Do určeného cíle však společně nedojedou. Nejprve vyměkne zpohodlnělý Břečka. Pak kvůli shánění atraktivní role vodáckou pouť opouští Ptáčník. Po ošklivém zahučení do jezu už toho má dost Víťa. Trasu nakonec pokoří pouze vypravěč. Poté se vydá k nedalekému hotelu, na setkání, jež ho k vodáckému čundru fakticky ponouklo. Po třiceti letech se mu totiž ozval otec. Žije v Německu a synovi najednou nabídl výlet na ryby a pobyt v českém hotelu, v němž má finanční účast. Setkání však dopadá značně neeuforicky – dva pánové zjistí, že mají k sobě zatraceně daleko.

Ve Čtyřech mužích na vodě – tato část názvu pro změnu odkazuje na Tři muže ve člunu Jerome Klapky Jeromeho – se nachází v podstatě vše, co již stabilně určuje Šabachovy prózy: situační humor, nostalgie vzpomínky, odbíhavost k historkám. Nedosti na tom: nová kniha je na stránku přesně dlouhá jako Opilé banány, ale i před pěti lety vydané Babičky. Zvolena byla obligátní grafická úprava v podání Pavla Štefana – kapesní formát, pevná vazba oděná do hrubého papíru barvy „baličáku“ či kartonu, na titulu kresba vyvedená voskovkou nebo pastelkou. Osobně mi tahle šabachovská grafická série už stačí. Chápu, že v knihkupectvích může sloužit jako rozpoznávací znamení, ale vůle individualizovat autorovy tituly alespoň při prvních vydáních je veškerá žádná. Rozuměl bych tomu, kdyby do takto jednotného kabátu byly Šabachovy knihy navlečeny třeba při reedici nabízející soubor svazků v nějakém pouzdře. Ale stávající přístup začal být machou. Tím spíš, že text Čtyř mužů na vodě kromě zmíněné šabachovské zaručenosti vnáší do jeho prozaického světa novou tóninu či alespoň mění poměry jednotlivých nálad – přibylo melancholie, smutku, samoty, naopak ubylo šťastně prožitého času. Vůbec kategorie času nabírá u Šabacha větší naléhavosti, poněvadž se zniterňuje. Ačkoliv nikoho ze čtveřice „mužů na vodě“ nepostihuje tragédie a při historkách je minulost nadále podávána laskavě, tíha protékajícího času i neodvratnost a nenávratnost některých dějů a procesů je patrná. („Díval jsem se za ním a přepad mě smutek, protože co si budeme povídat, tohle byl pravděpodobně náš poslední společnej čundr vůbec, a jestli eště někam pojedu, tak už jenom jako samotář,“ poznamenává k předčasnému odchodu Břečky vypravěč.) Krize mužů středního věku – to je asi to, oč tu běží. Ono také trochu „fotrovatí“ i to rozmarné Šabachovo vypravěčství. Vysledovatelné je to už ze členění textu, jenž častěji než dříve plyne v dlouhých odstavcích, bez „přestřelek“ dialogů, neboť cesta do minulosti již nevede přes bezstarostnost bláznivých akcí, nýbrž přes nostalgickou vzpomínku na hezké chvíle. Sečteno: Šabach ve své aktuální prozaické dávce podal svůj standardní výkon, jímž své ctitele nejspíš znovu potěší a odpůrce utvrdí. Veškeré posuny oproti prózám předešlým dějí se tu víceméně z biologické podstaty věci – jsou výrazem autorovy momentální životní fáze. Co na tom, že Šabachovi bude v srpnu dvaapadesát, kdežto „mužům na vodě“ je o tucet roků míň, a tudíž tu – psychologicky vzato – možná cosi nehraje. Literární svět Petra Šabacha není věrným otiskem reality, nýbrž ilustrací autorových niterných vzpomínek a emocí.

Petr Šabach: Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí. Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2003, 176 stran, náklad a cena neuvedeny.