Jiří Matějka – Grázli z gymplu aneb Gympl na vrcholu normalizace

17.01.2004 – JAN HRUDKA (MF)

Přes čtyři desítky let se pohyboval za katedrou. Když odešel do penze, shrnul své školské zážitky do knihy Grázli z gymplu aneb Gympl na vrcholu normalizace. Na gymnáziu v Jaroměři učil Jiří Matějka dějepis, avšak v době, již popisuje, z něj odešel. Než aby musel před studenty lhát a překrucovat dějiny, raději požádal o přeložení do méně ideologicky exponovaného učňovského zařízení.

I když se tomu autor brání, jaroměřské gymnázium z jeho vyprávění trčí jak hřebík z boty. Kdo Jaroměř alespoň trochu zná, na první pohled rozezná městské reálie a průhledná jsou i jména Matějkova profesorského sboru. Avšak který kantor se pod kterým přízviskem skrývá, na to ať přijdou čtenáři, absolventi jaroměřského gymnázia z let sedmdesátých a osmdesátých, sami. Kniha totiž není určena pouze jim. Ostatně ani Jaroslav Žák, který v Jaroměři strávil několik let svého učitelování, nikdy neskrýval, že pro své Študáky a kantory sbíral inspiraci právě na místní „alma mater“. O Matějkově publikaci se sluší hovořit jako o knize povídek. Autor popisuje rok školního života maturitního ročníku gymnázia a kapitoly člení po jednotlivých měsících. S Matějkovými studenty se seznamujeme ještě před začátkem školního roku na chmelové brigádě, a než dojdou k maturitní zkoušce, projdeme s nimi peripetie studentských lásek, průšvihů, ale i třeba zájezdu do Sovětského svazu.

Matějka vypráví příhody v ich formě jako jeden z pětice kluků v jinak dívčí třídě. Každou kapitolu uvozuje výpisem z kroniky SSM (pro nepamětníky: jediné organizaci, v níž se za socialismu mohla sdružovat dospívající mládež – kdo se nesdružoval, měl potíže), kterou vede třídní šprtka Maruše Výmažná. Nakolik jsou zápisky autentické, či inspirované tehdejším normalizačním slovníkem po vzoru žáka Josefa Krátkého ze Škvoreckého povídek Ze života lepší společnosti, není podstatné.

V krátkých skečích komunistických blábolů a klišé, žvástů a svazáckého ptydepe se totiž skrývá tresť normalizačních let snad mnohem více, než v samotném příběhu Matějkových maturantů. A to přitom autor nechá jednoho ze svých hrdinů kvůli recesistické nástěnce z gymnázia před maturitou vyloučit (ostatně tato i některé další popisované příhody mají reálný základ v událostech na jaroměřském gymnáziu za jeho normalizačního ředitele Halmy), jiné trápit rodiči, kteří si ve strachu čtou text Charty 77 s baterkou pod peřinou, či nad učiteli, jež musí chtě nechtě trousit připitomělé ideologické floskule i při hodinách exaktních předmětů, aby si proti sobě nepoštvali kolegy či rodiče kované komunisty.

Je škoda, že Matějka příběhy svých hrdinů až příliš rozmělňuje do drobností, což může naplno ocenit jen ten, který danou situaci sám prožil. Ne nadarmo měl autor s povídkami úspěch, když je svým někdejším žákům předčítal na abiturientských večírcích. Pro lepší sdělnost směrem k širšímu okruhu čtenářů by příhodám slušel více sevřenější tvar a větší důraz na pointu.

Berme proto Matějkovy Grázly z gymplu především jako svědectví o době, která lidem a zvlášť kantorům hodným tohoto označení, příliš nepřála. Vzhledem k dosud nepříliš četné frekvenci zpracování normalizačních let v domácí literatuře to není zase tak málo.

Jiří Matějka: Grázli z gymplu aneb Gympl na vrcholu normalizace. Obálka a frontispice Jiří Škopek. MAJ 2003 s vročením 2004. Náklad a cena neuvedeny.