Antonín Bajaja – Zvlčení

11.8.2003 – Hugo Rak (LN)

Antonín Bajaja (nar. 1942) naznačil svůj prozatérský talent už ve svých předchozích pracích. Nyní přichází s knihou, která nese tajemný název Zvlčení.

Podtitul Romaneto o vlcích, lidech a úkazech říká, že tu jde o dění, jež probíhá mimo rámec všedního vnímání, o souvislosti a vztahy přesahující obyčejný lidský svět. Není náhodou, že autor zasadil příběh do romantické oblasti na moravsko-slovenské pomezí, kde je možné se ještě setkat s přírodou neponičenou civilizací, kde vládnou přírodní zákony rozhodující o přežití, či smrti těch, kdo se dokáží vypořádat s nároky života, nebo jim podléhají. Člověk vytvářející rodinnou pospolitost se z tohoto hlediska jeví stále jako součást přírody – byť se snažil od této sounáležitosti osvobodit. Syžet je komponován rafinovaně, jak se na romaneto (kterýmžto žánrovým označením se hlásí k tradici české prózy) sluší.

Příběh smečky

Jsou to dvě dějová pásma: dějištěm jednoho je vlčí smečka, dějištěm druhého lidská rodina. Je podivuhodné, s jakou nenásilnou přirozeností dokázal autor přiblížit pudový svět šelem, aniž by se uchýlil k naivní antropomorfizaci pohádkového typu (nicméně prvky legend a pověstí tu nepřímo ožívají v narážkách na pověst o založení Říma a dětech odkojených vlčicí – dva nové přírůstky smečky nesou jména Romulus a Remus, matka-vlčice odnáší do lesního krmelce dítě odložené uprchlíky pronásledovanými při přechodu hranic). Příběh smečky se před čtenářem rozvíjí v jakémsi napolo mytickém osvětlení ukazujícím přirozenost vztahů, které se řídí instinktivními pravidly. Je pravda, že autor nevylučuje v tomto duchu ani existenci jakési elementární duševní substance, která přesahuje sexuální, mateřské i lovecké pudy a projevuje se zvláštními vzruchy, které jako by přesahovaly úroveň živočišnosti a dodávaly zvířatům povahu přírodních bytostí, jak je viděly právě dávné mýty. Lidský svět je v Bajajově próze naplněn všedním ruchem, radostmi i starostmi, jak je prožívá obyčejná rodina, která se shromáždila při pohřbu nejstaršího člena rodu, starého lesníka.

Rodinné vztahy jsou ovšem v daném případě těsnější, neboť dvě manželské dvojice jsou křížem provázány i vztahy pokrevními. Autor rozehrává plastickou vyprávěcí hru, v níž se střídají jednotlivé promluvy postav jako v hudební partituře: vystupuje tu psychiatr Tomáš a jeho žena Markéta, jejich dcera Olga, lesník Jura (Markétina bratra) a jeho žena Jitka (Tomášova sestra), dcera Helena a syn Ferda. Rodinu doplňuje dědova hospodyně a družka Jadwiga a rázovitá figurka venkovské vědmy Ester, v níž ožívá představa původního soužití s přírodou.

Ve vyprávění i v drobných scénkách se před čtenářem rozvíjí obraz všední lidské existence; nicméně do něho vstupují – podobně jako v linii zvířecí – jisté prvky, které nenápadně poukazují na skryté souvislosti, jež se vyjevují teprve ve zpětném pohledu (próza také začíná vlastně od konce a jaksi rekapituluje události a dění, které přecházelo osudovému vyvrcholení). To jsou právě ty „úkazy“, o nichž hovoří podtitul prózy; jsou to například vsunuté legendární příběhy svatého Františka z Assisi a svaté Kláry, některé snové epizody atd. Autor vede obě linie velmi dovedně tak, aby se postupně k sobě přibližovaly. Protnou se v momentu, kdy sestra lesníka Jury a Tomášova manželka Markéta zastřelí při náhodném střetnutí na lovu jelenů (kdy se zkříží lovecké plány lidí a vlků) vůdce vlčí smečky. Od tohoto momentu dostanou události rychlý spád, až vyústí v závěrečnou tragédii, která příběhu dodává baladický charakter.

Tragika balady, jak víme od dob Erbenových, v sobě skrývá mravní soud, vyplývající z osudového vztahu viny a trestu. Je na čtenáři, aby si nad Bajajovým textem položil otázku, jaká že to byla vina, jež si vyžádala tak krutý trest, respektive zda tu vůbec šlo o morální soud, nebo o mytickou představu nepostižitelných souvislostí, jimiž je člověk propojen se světem přírody jako jedna z jejích forem. Úsporný, nepatetický styl, jenž nepostrádá lyrické zabarvení ani hovorovou šťavnatost, jen zvýrazňuje působivost příběhu a činí z této prózy mimořádný úkaz.

Antonín Bajaja: Zvlčení. Romaneto o vlcích, lidech a úkazech. Brno, Petrov 2003, 266 stran, náklad a cena neuvedeny.

Loading

Scroll to Top